20 C 137/2022-24 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 510 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a přirážek k jízdnému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně (Dopravní podnik města Jihlavy, a. s.), a to dne 12. 6. 2020 na lince silniční dopravy [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného 10 Kč vyplývá z žalobkyní předloženého tarifu a výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá z žalobkyní předložených smluvních přepravních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni. Žalobkyně žalovaného dopisem vyzvala k úhradě žalované částky. 3. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), jako platně uzavřenou smlouvu o přepravě osob. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla platně postoupena na žalobkyni podle ustanovení § 1879 a násl. o. z. V souladu s ustanovením § 18a odst. 1, odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v účinném znění, vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a v souladu se smlouvou o přepravě vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu dlužného jízdného za jízdu žalovaného bez platného jízdního dokladu ve výši 10 Kč a na úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 4. S ohledem na skutečnost, že žalovanému bylo v době přepravy 15 let, má soud za to, že žalovaný musel mít z okolností, podmínek, jednoduchosti a opakujícího se rázu přepravy osob prostředkem městské hromadné dopravy povědomí o povinnosti uhradit za přepravu příslušné jízdné a v případě porušení povinnosti jízdné uhradit také přirážku, a proto byl podle ustanovení § 31 o. z. způsobilý k uzavření smlouvy o přepravě osob, neboť toto právní jednání bylo svou povahou přiměřené jeho rozumové a volní vyspělosti odpovídající tehdejšímu věku žalovaného (srov. např. nález Ústavního soudu II. ÚS 1864/16). 5. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že dlužnou částku žalobkyni či její právní předchůdkyni uhradil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni i úrok z prodlení z přisouzené částky, na nějž jí vzniklo právo podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo v době kontroly 15 let a při pravidelném běhu věcí ještě nemohl mít dokončenu povinnou školní docházku, ve smyslu § 35 o. z. tedy nemohl mít vlastní příjem, z něhož by jízdné a přirážku zaplatil. Končí-li zpravidla povinná školní docházka dnem 30. 6. příslušného roku, mohl žalovaný nastoupit do zaměstnání nejdříve v červenci 2020. Splatnost takové mzdy či platu nastává dle § 141 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, nejpozději 31. 8. 2020. Soud tedy určil běh úroků z prodlení až ode dne 1. 9. 2020, jelikož pouze tento den lze považovat za skutečně zaviněný první den prodlení ze strany žalovaného. Podle ustanovení § 160 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 6. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, náležela by tato ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni, která byla ve věci převážně úspěšná. Soud však dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka pro přiznání náhrady vymezená v ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. Podle soudu nebyla řádně zaslána předžalobní výzva, neboť tato nebyla adresována zákonnému zástupci žalovaného. Žalovaný v době spáchání přestupku v dopravě velmi pravděpodobně neměl dostatek prostředků pro úhradu přirážky a nebyl podle názoru soudu ani schopen další následky neuhrazení vzniklého dluhu, zejména vznik nákladů soudního vymáhání, posoudit. Proto měla být předžalobní výzva adresována zákonnému zástupci. Jestliže takto nebylo ze strany žalobkyně ani její právní předchůdkyně postupováno, nelze mít výše uvedenou podmínku za naplněnou. Z uvedeného důvodu nebyla žalobkyni náhrada nákladů řízení přiznána.