20 C 246/2021-211 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 133,06 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 22. 8. 2012 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas, (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., § 115a o.s.ř.). 3. Soud na základě listin obsažených ve spise učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 4. 2. 2016 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) se zavázala zřídit pro žalovaného kontokorent k účtu č. [bankovní účet] s limitem ve výši 6 000 Kč, a to ode dne 4. 2. 2016. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % ročně. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 22. 8. 2012 soud zjistil, že se jedná o rámcovou smlouvu obsahující základní práva a povinnosti. Součástí smlouvy jsou i základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru. Z čl. 23 podmínek vyplývá, že případem porušení smlouvy je mimo jiné situace, když klient překročí povolený limit kontokorentu, poruší povinnost dodržet kreditní období nebo měsíční kreditní příjem. Podle čl. 24 podmínek je banka v případě porušení smlouvy oprávněna zesplatnit závazky klienta, přičemž jej musí písemně informovat zejména o dni zesplatnění. Součástí smlouvy byl i rovněž dokument vysvětlení některých pojmů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebník poplatků. 4. Z výpisu z úvěrového účtu za srpen 2020 soud zjistil, že dluh žalovaného činil 8 713,29 Kč a z výpisu za období od ledna 2018 do srpna 2020 soud zjistil výši debetního zůstatku za uvedené období. Z platební historie soud zjistil, že dne 2. 1. 2018 byla vyčerpána částka 8 133,06 Kč. Z žádosti o povolení debetního zůstatku soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v pronájmu a pracuje u společnosti [právnická osoba]. Žalovaný uvedl, že má příjem 15 495 Kč měsíčně a celkový měsíční příjem domácnosti měl činit 50 000 Kč. Výše výdajů měla činit 0 Kč. Oznámením o vyčíslení dluhu ze dne 30. 5. 2018 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 8 133,06 Kč nejpozději do 13. 6. 2018. Upomínkami ze dne 3. 9. 2017, 3. 8. 2017 a 4. 7. 2017 byl žalovaný vyzván k uhrazení přečerpání účtu. Z výpisu z účtu žalovaného od ledna 2012 do ledna 2018 soud zjistil přehled čerpání kontokorentu a jeho splácení. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020, dohodou o úplatě ze stejného dne a potvrzením o zaplacení byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni a oznámením ze dne 25. 5. 2020 bylo toto postoupení oznámeno žalovanému. Upomínkou ze dne 8. 2. 2018 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 2 033,26 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 15 246,48 Kč nejpozději do 2. 1. 2021 6. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když zřídila žalovanému účet a dále prokázala, že na tomto účtu umožnila žalovanému čerpat kontokorent do sjednané výše. Žalobkyně rovněž prokázala, že žalovaný přečerpal limit kontokorentu, na základě čehož byla banka oprávněna celý úvěr zesplatnit. Žalobkyně dále prokázala, že ověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb. Žalovaný však neprokázal, že by své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil a poskytnutou částku uhradil, a to ani přes výzvy žalobkyně. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 8 133,06 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 580,23 Kč a se smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 133,06 Kč od 31. 5. 2018 do zaplacení a dále uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, na který vzniklo žalobkyni právo dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 14. 5. 2020 do zaplacení, a to z důvodu, že žalovaný je v prodlení se zaplacením peněžitého závazku podle § 1968 o.z. Žalovaný je povinen zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 133,06 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.