20 C 281/2021-63 — Okresní soud v Jihlavě

<b>I. Žaloba a vyjádření žalovaného</b> 1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 138 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že byla s žalovaným spoluvlastnicí pozemku parc. č. st. 108 v k. ú. [ulice] [obec], jehož součástí je dům [adresa]. Každý z účastníků měl spoluvlastnický podíl v rozsahu ideální jedné poloviny. Účastníci byli partneři, kteří od roku 2017 žili v uvedeném domě. Z důvodu domácího násilí byl žalovaný na začátku roku 2018 vykázán z domu policií a následně mu bylo předběžným opatřením Okresního soudu v Jihlavě zakázáno do domu vstupovat. Po zrušení předběžného opatření odvolacím soudem v únoru 2018 byla žalobkyně nucena se z domu vystěhovat v obavě o bezpečí svých dětí i sebe. Žalobkyně nemohla od března 2018 dům užívat, ač byla jeho spoluvlastnicí. Žalovaný naopak bez spravedlivého důvodu užíval celý dům nad výši svého spoluvlastnického podílu, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 9. 2018 do 30. 7. 2020 v rozsahu poloviny běžného nájemného celého domu, tj. v částce 6 000 Kč měsíčně, k čemuž předložila znalecký posudek a vyjádření realitní kanceláře. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě této částky nejpozději do 31. 8. 2021, avšak žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal. Uvedl, že žalobkyně dům opustila dobrovolně a žalovaný jej nijak nenadužíval nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Poukázal na závěry odvolacího soudu, podle nějž k domácímu násilí nedocházelo a bylo žalobkyní účelově smyšlené. Žalobkyně plánovala svůj odchod z domu již od konce roku 2017, kdy se začala stýkat se svým ženatým milencem. Žalobkyně se tak patrně pouze snažila dostat žalovaného ven z domu, aby z něj mohla nerušeně odnést věci v hodnotě několika set tisíc korun. Žalobkyní doslova vybílené místnosti zůstaly prázdné a nikým neobývané; od odstěhování žalobkyně užívá žalovaný v domě pouze ložnici, obývací pokoj a kuchyni. Informace předkládané žalobkyní soudu jsou přinejmenším neúplné – žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobkyně byla dne 22. 6. 2018 uznána vinnou přestupkovou komisí města Polná, že dne 11. 2. 2018 urazila děti žalovaného, naopak řízení o přestupku žalovaného bylo zastaveno. Žalovaný žalobkyni v užívání domu nikdy nebránil, žalobkyně měla k dispozici klíče, její syn v něm měl evidováno sídlo svého podnikání. Žalovaný též žalobkyni nabídl rozdělení domu na dvě části, na což žalobkyně nereagovala. V rámci jednání o vypořádání spoluvlastnictví žalovaný nabídl žalobkyni uhradit vypořádací podíl ve výši 700 000 Kč, tj. částku o 230 000 Kč vyšší, než byl vypořádací podíl obsažený v nakonec soudem schváleném smíru. Dle žalovaného se tak žalobkyně svým šikanózním návrhem patrně snaží nahradit tuto„ ztrátu“. Žalobkyně po opuštění domu přestala hradit splátky hypotečního úvěru váznoucího na nemovitosti a v průběhu spoluvlastnictví až na drobné výjimky nehradila náklady spojené s nemovitostí. V průběhu společného soužití účastníků měla žalobkyně k dispozici též platební kartou žalovaného, pomocí níž utratila z účtu žalovaného pro své výhradní potřeby částku v řádu statisíců korun. Odhady nájemného obsažené ve znaleckém posudku a vyjádření realitní kanceláře předložené žalobkyní patrně zpracovávaly osoby bez místní znalosti; dle názoru žalovaného tyto částky neodpovídají ani ceně obvyklé, ani ceně tržní, neboť za cenu 12 000 Kč měsíčně by byl dům reálně nepronajatelný. Ostatně sama žalobkyně si pronajímá celý dům v lukrativnější lokalitě pouze za částku 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. <b>II. Provedené důkazy a skutková zjištění soudu</b> 3. Mezi účastníky nebylo sporné, že v době od 1. 9. 2018 do 30. 7. 2020 nebylo užívání jejich spoluvlastněné nemovitosti upraveno dohodou, rozhodnutím spoluvlastníků ani rozhodnutím soudu. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinami, soudními spisy a spisem Policie České republiky. 5. Dle výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 41 spisu) byli účastníci ke dni 1. 9. 2018 spoluvlastníky pozemku parc. č. st. 108, jehož součástí je stavba [adresa], v k. ú. [ulice] [obec], přičemž každému z účastníků náležel spoluvlastnický podíl v rozsahu id. ½. Tento podíl nabyl žalovaný ke dni 17. 10. 2006 a žalobkyně ke dni 30. 11. 2009. 6. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2018, č. j. 70 Co 27/2018-45 (č. l. 22 – 24 spisu), vyplývá, že odvolací soud změnil k odvolání žalovaného usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. 1. 2018, č. j. 3 Nc 161/2018-15 tak, že zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým bylo žalovanému uloženo zdržet se vstupu do společného obydlí – rodinného domu na adrese [adresa žalobkyně a žalovaného], i jeho bezprostředního okolí, jakož i obtěžování žalobkyně. V odůvodnění dospěl soud k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neosvědčila existenci domácího násilí, a zdůraznil, že institut předběžného opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí zásadně neslouží jako nástroj k vyřešení sporů mezi bývalými partnery (ať už majetkových sporů nebo sporů o úpravu práv a povinností k nezletilým dětem). 7. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 1. 2019, č. j. 4 C 240/2018-117), byla zamítnuta žaloba žalovaného, v níž se domáhal po žalobkyni písemné omluvy a zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím. Důvodem nároku byla skutečnost, že žalovaný žil v době účinnosti policejního vykázání a předběžného opatření u své matky s pocitem křivdy a nespravedlnosti, pociťoval duševní útrapy, trpěl úbytkem na váze a vysokým krevním tlakem, došlo ke snížení jeho cti a důstojnosti mezi sousedy a známými, nemohl pečovat o svou nezletilou dceru a musel ukončit živnost. Soud v této věci provedl rozsáhlé dokazování za účelem zjištění faktické stavu vztahu účastníků v rozhodné době. K otázce existence domácího násilí prováděl výslech řady svědků, jejichž výpovědi následně podrobně hodnotil. K důkazu provedl též rozhodnutí přestupkové komise města Polná ze dne 22. 6. 2018, č. j. MUPL/4413/2018, jímž byla žalobkyně uznána vinnou, že dne 11. 2. 2018 urazila [jméno] a [jméno] [příjmení], za což jí bylo uloženo napomenutí. Dále provedl k důkazu usnesení přestupkové komise města Polná ze dne 22. 6. 2018, č. j. MUPL/4402/2018, jímž bylo zastaveno řízení o přestupku, kterého se měl dopustit žalovaný tím, že dne 16. 1. 2018 kopal žalovanou a dne 17. 1. 2018 udeřil [jméno] [příjmení]. Soud poté dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:„ Vztah účastníků řízení skončil na přelomu roku 2017 a 2018. Během tohoto období žalobce žalovanou slovně urážel vulgárními výrazy a nápisem na zrcadle. Minimálně ve dvou případech žalobce své nejbližší žijící ve společné domácnosti napadl, a to dne 23. 11. 2017 žalovanou kopanci a dne 17. 1. 2018 [jméno] [příjmení] úderem do zátylku. Syn žalované kontaktoval Policii ČR, která dne 17. 1. 2018 žalobce vykázala ze společného obydlí. Dne 25. 1. 2018 vyhověl Okresní soud v Jihlavě návrhu žalované a zakázal předběžným opatřením žalobci vstupovat a do rodinného domu na adrese [obec a číslo]. Toto rozhodnutí změnil Krajský soud v Brně a návrh žalované zamítl s odůvodněním, že žalovaná neosvědčila domácí násilí. Zdravotní, pracovní, sousedské a další komplikace vznikly u žalobce primárně v důsledku vyhroceného konfliktu se žalovanou, který však žalobce vyvolal častou konzumací alkoholu a dále svým vulgárním a násilným chováním vůči žalované.“ Dále uvedl, že„ (p) ro rozhodnutí bylo významné, že v řízení o vydání předběžného opatření soud neprovádí dokazování. V tomto případě Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že tvrzení navrhovatelky o domácím násilí nelze považovat na základě předložených listin (úřední záznamy policie, ambulantní karta, potvrzení psychocentra) za osvědčená. Naopak v tomto řízení soud provedl obsáhlé dokazování a vycházel z jiných důkazů, a to především z výslechů svědků uvedených v pátém odstavci odůvodnění. Bylo prokázáno, že ke konci vztahu účastníků řízení přispěla agresivita žalobce proti žalované a jejímu synovi [jméno] [příjmení] projevující se nadávkami, urážkami a násilím ve formě pohlavků a kopanců, a to minimálně ve dnech 23. 11. 2017, 1. 1. 2018 a 17. 1. 2018. Žalovaná prokázala svá tvrzení o tom, že byla slabší stranou partnerského konfliktu.“ 8. Ze spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 13 T 30/2019 soud zjistil, že trestním příkazem ze dne 12. 3. 2019, č. j. 13 T 30/2019-85, byl žalovaný uznán vinným, že v době nejméně od 16. 12. 2017 do 10. 1. 2018 z různých míst v okrese [obec], mimo jiné ze svého bydliště v [obec] a svého pracoviště ve [obec] u [obec], se opakovaně připojoval do profilu poškozené [celé jméno žalobkyně], [datum narození], na sociální síti Facebook, a to za použití jemu známého přístupového hesla a poté, co si poškozená [celé jméno žalobkyně] dne 16. 12. 2017 přístupové heslo záměrně změnila, aby mu znemožnila nadále se připojovat do jejího profilu, i za použití přístupového hesla uhádnutého. Za spáchání přečinu neoprávněného přístup