20 C 328/2021-105 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 10 866,08 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 6. 10. 2015 smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr do výše 10 000 Kč, přičemž úvěr byl poskytnut bez sledování účelu použití prostředků jako možnost přečerpání účtu č. [bankovní účet]. Dodatkem ze dne 22. 11. 2017 byl snížen úvěrový rámec na částku 9 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 18,90 % ročně. Úroková sazba byla poté snížena na 8,25 % ročně. Žalovaný ani přes opakované výzvy vyčerpané prostředky neuhradil, a proto byl úvěr zesplatnění ke dni 2. 1. 2021. Žalovanému byla dne 24. 8. 2021 zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného zkoumáním pohybů na jeho účtu a lustrací v bankovních a nebankovních registrech. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2018 do 31. 1. 2021 soud zjistil přehled příjmů a výdajů žalovaného a rovněž způsob čerpání kontokorentu. Z výpisu poplatků ze dne 7. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaný zaplatil na úrocích celkem 416,87 Kč. Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 6. 10. 2015 a ze smlouvy o účtu soud zjistil, že žalovanému byl zřízen účet č. [bankovní účet]. Z dopisu ke smlouvě o kontokorentu soud zjistil, že žalovanému byla zaslána smlouva o kontokorentním úvěru. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 1. 2021 soud zjistil, že ke dni 2. 1. 2021 byla převedena částka nepovoleného přečerpání úvěru na evidenční účet pohledávek. Ke dni převodu činila dlužná částka 11 042,17 Kč (10 866,08 Kč jako nepovolené přečerpání a 176,09 Kč jako řádné úroky a zákonné úroky z prodlení). Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 24. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu 10 866,08 Kč s příslušenstvím. Z poslední výzvy ze dne 11. 11. 2020 a dodejky soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 1 625 Kč. 4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 6. 6. 2017 soud zjistil, že žalovanému byl zřízen kontokorentní úvěr s možností čerpání do 3 000 Kč Smluvní strany si sjednaly pevnou úrokovou sazbu úvěru ve výši 18,9 % ročně, přičemž úrok se podle smlouvy počítá ze skutečné výše dosud neuhrazené jistiny úvěru denně. Žalobkyně byla oprávněna připisovat k jistině úvěru úroky z úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a rovněž v případě zesplatnění úvěru. Žalovaný se zavázal splatit vyčerpanou část do jednoho roku od jejího čerpání. V případě porušení podmínek smlouvy žalovaným byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, mimo jiné pokud nezaplatí žalovaný dluh v prodlení. Součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky a ceníky žalobkyně. Z nedatované smlouvy o kontokorentním úvěru soud zjistil, že obsahuje stejné podmínky jako smlouva ze dne 6. 6. 2017, ale úvěrový rámec měl činit 10 000 Kč. 5. Z dodatku ke smlouvě o kontokorentním úvěru ze dne 22. 11. 2017 soud zjistil, že nová výše úvěrového limitu činí 9 000 Kč. Z dokumentu„ podklady pre súdne konanie“ ze dne 2. 9. 2021 soud zjistil přehled předepisování úroků k úvěru. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 6. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má měsíční příjem ve výši 17 475 Kč a výdaje činí 0 Kč. Jako svého zaměstnavatele uvedl žalovaný společnost [právnická osoba] Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že ke dni 29. 8. 2017 měl žalovaný existující kontokorent ve výši 3 000 Kč a osobní úvěr ve výši 70 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 770 Kč. 6. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o účtu a kontokorentním úvěru ve znění dodatku, na jejímž základě mu poskytla úvěrový rámec do výše 9 000 Kč (původně 3 000 Kč a posléze 10 000 Kč) a žalovaný se zavázal splatit vyčerpanou částku nejpozději do 1 roku od jejího čerpání. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně jej opakovaně vyzývala k úhradě dlužných plateb a nakonec celý úvěr ke dni 2. 1. 2021 zesplatnila a vyzvala jej k jeho úhradě. Žalovaný však ani přes zaslání předžalobní výzvy svůj dluh neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě výpisu z jeho účtu, na který mu byla zasílána mzda a lustrací v registrech. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2662 o.z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. 11. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o účtu a jako smlouvu o úvěru. Žalobkyně dostála svému závazku vést pro žalovaného bankovní účet, poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou možnosti přečerpání tohoto účtu a v souladu se smlouvou jí vznikl nárok na splacení jistiny úvěru a úroku ze strany žalovaného. Žalovaný svoji povinnost vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím a uhradit splatné poplatky nesplnil a nesplatil úvěr ani poté, co byl žalobkyní prohlášen za zesplatněný a žalovaný byl vyzván k vrácení celé částky úvěru. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že svůj dluh žalobkyni uhradil, případně že tento dluh zanikl či byl převeden na jiného, jeho dluh v žalované výši trvá, a proto je žaloba důvodná co do žalované částky 10 866,08 Kč. Soud došel k závěru, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného tím, že měla k dispozici výpisy z jeho účtu, na který mu přicházela mzda a současně mohla posoudit i jeho výdaje. Soud žalobě vyhověl i v rozsahu žalobkyní požadovaného a úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru pro dobu po podání žaloby, neboť prodlení žalovaného nadále trvá a žalovaný na svůj dluh po podání žaloby neuhradil ničeho. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni přiznal jejich plnou náhradu. Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1. (jedná se o tzv.„ formulářovou žalobu“, tj. žalobu opakovaně podávanou ve skutkově a právně totožných situacích, které se od sebe navzájem liší pouze výší žalovaných částek a osobou žalovaného, viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 283/2021, 21 C 324/2021, 11 C 304/2021, atd.) ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném zněn