21 C 170/2022-59 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 717 301,02 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 686 273 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut zčásti (433 395 Kč) za účelem refinancování předchozích úvěru a půjček žalovaného u žalobkyně či třetích osob, a zčásti (252 878 Kč) bez účelu. Úvěr byl převeden přímo na účty určené ke splacení refinancovaných dluhů a na úvěrový účet žalovaného. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 9 979 Kč. Dále se zavázal hradit úrok ve výši 11,99 % ročně a výdaje a náklady vzniklé v souvislosti se smlouvou. Současně bylo mezi stranami sjednáno pojištění úvěru, které měl žalovaný hradit částkou 648 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně úvěr ke dni 3. 3. 2021 zesplatnila. Po dni zesplatnění žalovaný dne [datum] uhradil splátku ve výši 1 500 Kč. Dne 20. 10. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný však na dluh ničeho neuhradil. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného u žalobkyně dlužnou jistinu úvěru ve výši 715 895,02 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ke dni [datum] ve výši 44 787,60 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni [datum] ve výši 44 788,10 Kč, úrok z prodlení z částky 715 895,02 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 715 895,02 Kč od [datum] do zaplacení a neuhrazené poplatky ve výši 1 406 Kč. Žalovaný dluh nezaplatil, přestože byl před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k úhradě. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného ověřila v dostupných registrech, vycházela z měsíčního příjmu 17 132 Kč a výši výdajů stanovila dle ekonomického modelu částkou 6 796 Kč. V podání ze dne [datum] dále žalobkyně uvedla, že vedla v době předcházející uzavření smlouvy o úvěru běžný účet žalovaného a měla tak přehled o jeho příjmech a výdajích. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil. 3. Z listiny označené jako smlouva o úvěru soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 686 273 Kč, přičemž úvěr byl poskytnut jako účelový, nezajištěný a splácený pravidelnými splátkami. Za účelem konsolidace dluhu u žalobkyně byla vyčleněna částka 433 395 Kč, zbývající část úvěru mohl žalovaný využít dle vlastního uvážení. Smluvní strany si sjednaly pevnou úrokovou sazbu úvěru ve výši 11,99 % ročně, přičemž úrok se podle smlouvy počítá ze skutečné výše dosud neuhrazené jistiny úvěru denně. Žalobkyně byla oprávněna připisovat k jistině úvěru úroky z úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a rovněž v případě zesplatnění úvěru. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni cenu za vyřízení úvěru ve výši 5 000 Kč a cenu za správu a vedení úvěrového účtu a inkaso splátek. Úvěr se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 9 979 Kč vždy k 20. dni každého měsíce, přičemž první splátka měla být uhrazena dne 20. 10. 2020 a poslední činící při splnění všech podmínek pouze 8 561 Kč dne 20. 9. 2030. Splátky měly být dle smlouvy hrazeny inkasem z účtu žalovaného. V případě porušení podmínek smlouvy žalovaným byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, mimo jiné jestliže se žalovaný dostane do prodlení se splácením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než dvou splátek. Součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z ceníku soud zjistil výši poplatků (zejména poplatku za vyřízení úvěru). 4. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum] se zjišťuje, že žalovaný prohlásil, že je svobodný, žije v nájemním bytě s jednou další osobou a za nájem hradí 1 000 Kč, od [datum] je podnikatel s měsíčním příjmem 17 132 Kč. Žádostí byl požadován úvěr ve výši 600 000 Kč. Dle opisu vybraných údajů z [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] 2019 činil výsledek hospodaření žalovaného 164 465 Kč. Ze snímku obrazovky aplikace„ Výpočet příjmu OSVČ“ se podává, že na základě zadání parametrů z daňového přiznání žalobkyně vypočetla příjem žalovaného ze základu daně na částku 17 132 Kč a příjem z obratu 13 705 Kč. 5. Z dokumentu označeného„ podklady [anonymizována tři slova]“ ze dne [datum] soud zjistil, že úvěr žalovaného byl veden na účtu [číslo] první splátka měla být uhrazena dne [datum] ve výši 9 979 Kč. Dne 3. 3. 2021 došlo k zesplatnění úvěru ve výši 718 801,02 Kč. Z výpisu operací vyplývá, že úvěr ve výši 686 273 Kč byl založen dne [datum]; téhož dne byla provedena srážka částky 5 000 Kč coby ceny za vyřízení úvěru a k čerpání částek úvěru ve výši 429 102,80 Kč a 257 170,20 Kč. Žalovaný za celou dobu trvání úvěru neuhradil žádnou ze splátek včas ani v řádné částce; celkem uhradil do zesplatnění úvěru pouze 18 975,78 Kč, po jeho zesplatnění pak 1 500 Kč Celkem tedy žalovaný na úvěr uhradil 20 475,78 Kč. 6. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] byly zjištěny shodné pohyby jako z podkladů s tím, že za toto období byla splacena částka 18 975,78 Kč. 7. Dle dokumentu„ posouzení úvěruschopnosti klienta“ byl žalovaným uvedený příjem ve výši 17 132 Kč měsíčně ověřen výpočtem na základě doloženého daňového přiznání. Výdaje sám žalovaný uvedl částkou 0 Kč a nájemné 1 000 Kč, žalobkyní pak byly stanoveny dle interního ekonomického modelu na částku 6 796 Kč. Dotazem na [anonymizováno] a z vlastních systémů žalobkyně zjistila, že žalovaný měl aktivní jeden hotovostní úvěr u žalobkyně a jednu kreditní kartu u jiného poskytovatele; celkové měsíční splátky před konsolidací činily 6 636 Kč, nové splátkové zatížení pak mělo činit 10 279 Kč. 8. Dopisem ze dne [datum], který byl podán k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 29 433 Kč do 3. 3. 2021 s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Z přípisu žalobkyně označeného jako„ rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu“ ze dne 3. 3. 2021 (podaného k poštovní přepravě dne 8. 3. 2021) vyplývá, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění zbývající části úvěru ke dni 3. 3. 2021 z důvodu neuhrazení pohledávky na úvěrovém účtu a informovala jej, že jeho dluh činí 718 802 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 10. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze zesplatněného úvěru před podáním žaloby, přičemž odeslání bylo doloženo poštovním podacím archem, dle nějž byl dopis odeslán dne 20. 10. 2021. 9. Po zhodnocení provedených důkazů učinil soud závěr, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 686 273 Kč a žalovaný se zavázal splácet tento úvěr měsíčními splátkami, platit žalobkyni úrok 1,99 % ročně a další poplatky a úhrady dle platného ceníku žalobkyně, zahrnující mimo jiné jednorázový poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 5 000 Kč. Jelikož žalovaný úvěr i přes odeslané upomínky řádně nesplácel žalobkyně jej ke dni 3. 3. 2021 zesplatnila. Žalovaný však ani přes zaslání předžalobní výzvy svůj dluh neuhradil. 10. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský ú