21 C 301/2022-24 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 350 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, tuto povinnost splnil dne [datum]. Držením televizního přijímače mu pak vznikla povinnost platit televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný svoji povinnost řádně a včas neplnil a televizní poplatky za měsíce červen 2021 až březen 2022 ve výši 135 Kč měsíčně neuhradil. Je-li poplatníkem fyzická osoba je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Nezaplatí-li poplatník poplatek včas, má žalobkyně právo na úhradu včetně úroků z prodlení. Tyto úroky z prodlení žalobkyně kapitalizovala ke dni podání žaloby. I přes písemnou výzvu žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil. Dále žalobkyně požadovala úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč s tím, že tyto vyplývají z rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum], uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], resp. z předchozí objednávky služeb. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný se v srpnu 2019 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil platby za měsíce červen 2021 až březen 2022. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala upomínkou ze dne 4. 4. 2022. Fakturou [číslo] ze dne [datum] vyúčtovala společnost [právnická osoba], žalobkyni cenu poskytnutých služeb (rozesílka upomínek doporučeně s dodejkou) za předchozí období v celkové výši 310 258,76 Kč, při jednotkové ceně 63,80 Kč. Dne [datum] pak žalobkyně uzavřela rámcovou dohodu o poskytování služeb se společností [právnická osoba], (tato dohoda je veřejně dostupná v Registru smluv) dle níž má tato společnost pro žalobkyni mimo jiné tisknout a rozesílat upomínky. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, nerozporovaných tvrzení žalobkyně a ustanovení § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, dospěl soud k závěru, že žalovaný byl v období od červen 2021 až březen 2022 poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně, splatného do patnáctého dne každého měsíce. Za toto období tak byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit celkem částku 1 350 Kč. Jelikož v řízení nebyl tvrzen ani prokázán opak, má soud za prokázané, že žalovaný svoji povinnost v rozsahu žalované částky nesplnil, a tudíž je žaloba co do jistiny důvodná. Žalovaný se dnem následujícím po dni splatnosti každého z měsíčních poplatků dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), a proto má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně v souladu s těmito předpisy požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po zákonem stanovené patnáctidenní splatnosti každého dlužného měsíčního poplatku až do 19. 7. 2022, tj. do dne podání žaloby, a to v celkové kapitalizované výši 87,50 Kč. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu jak co do jistiny, tak i ohledně požadovaného příslušenství. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Dále soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, které žalobkyně doložila fakturou. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal uplatněnou odměnu jejího zástupce (advokáta), jeho hotové výdaje a náhradu daně z přidané hodnoty, již je tento zástupce povinen odvést, a to s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (např. nález ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. [ústavní nález] dostupný na www.usoud.cz). Byť činnost žalobkyně jistě není výkonem veřejné moci, těší se žalobkyně na poli svého působení výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořeny specifické podmínky. Tyto specifické podmínky jsou dané kromě jiného i povahou samotného televizního poplatku, který je jakousi zákonem zakotvenou daní z majetku (televizního přijímače) sui generis, se zvlášť poukázaným výnosem nikoliv ve prospěch státního rozpočtu, ale ve prospěch žalobkyně (přičemž soud se ztotožňuje s dílčím závěrem Ústavního soudu učiněným v citovaném nálezu, že žalobkyně je z televizních poplatků financována v převážné míře). Při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, tak není přiléhavé – jako dominantní kritérium – akcentovat skutečnost, že žalobkyně je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky, nýbrž lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Konkrétně v projednávaném případě bude na místě aplikovat závěry Ústavního soudu, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud však tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Z odůvodnění výše citovaného nálezu odkazujícího na výroční zprávu žalobkyně (resp. organizační řád žalobkyně) vyplynulo, že žalobkyně disponuje specializovaným oddělením správy a evidence, popř. vymáhání televizních poplatků. Pokud tedy žalobkyně sama tuto agendu spravuje a následně ji předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci specializovaného právního útvaru žalobkyně (byť výjimka je samozřejmě možná). V projednávané věci však zástupce žalobkyně podal žalobu, v níž s ohledem na jednoznačnost podkladů vypracovaných žalobkyní i právní jednoduchost věci nevyužil své odborné či specializované znalosti - žaloba je tvořena toliko shrnutím skutkových okolností věci, citací právních předpisů a vyúčtováním služeb zástupce, neobsahuje však právní argumentaci, kterou by bylo možné od advokáta coby zástupce žalobkyně očekávat a která by založila účelnost nákladů vynaložených žalobkyní na takového zástupce. S ohledem na výše uvedené považuje soud náklady žalobkyně na jejího zástupce za neúčelně vynaložené, přičemž současně ani neshledal důvod aplikovat § 151 odst. 3 o. s. ř. vztahující se výhradně na účastníky nezastoupené advokátem, notářem či patentovým zástupcem, což není tento případ. Náklady žalobkyně, které lze považovat za účelně vynaložené, proto tvoří pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud proto uložil žalované, aby žalobkyni tuto částku uhradila, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího zástupce ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.