21 C 381/2021-27 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 3 840 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 3 000 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že se žalovanou uzavřela [datum] smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Žalovaná se na internetové stránce zaregistrovala, seznámila se s obchodními podmínkami žalobkyně, které akceptovala, požádala žalobkyni o úvěr ve výši 3 000 Kč. Nabídku smlouvy o úvěru a podmínek žalovaná přijala a souhlas s obchodními podmínkami vyjádřila jedinečným SMS kódem. Žalobkyně žalované převedla na její účet částku 3 000 Kč dne [datum]. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr včetně poplatku ve výši 840 Kč do 7. 3. 2021. Dlužnou částku přes výzvu žalobkyně neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalované v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Na základě listinných důkazů obsažených ve spise dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně předložila smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] v níž je jako věřitel označena žalobkyně, jako dlužník žalovaná. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky 3 000 Kč žalované. Smlouva obsahovala závazek žalované úvěr žalobkyni zaplatit do 14 dnů od čerpání úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 840 Kč, což mělo představovat úrokovou sazbu 2 % denně. Smlouva byla za žalobkyni podepsána vlastnoručním podpisem jednatele dne [datum] Místo podpisu žalované byl uveden SMS kód, který měl verifikovat souhlas žalované se smlouvou. Smlouva obsahovala ustanovení o tom, že dlužník akceptuje zahrnutí všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně mezi smluvní ujednání. Žalobkyně poukázala dne [datum] částku 3 000 Kč na účet č. [bankovní účet], který byl uveden ve smlouvě o úvěru a který je dle sdělení [právnická osoba] účtem vedeným na jméno žalované. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 15. 5. 2021, která byla téhož dne podána k poštovní přepravě, a to ve lhůtě 3 dnů. 4. Otázku elektronických podpisů upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ Nařízení č. 910/2014“). Podle § 562 odst. 1 o. z. podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis ve smyslu čl. 26 Nařízení č. 910/2014 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). 5. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 a § 2993 věty první o. z., když žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 000 Kč na účet žalované a žalovaná tak získala majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. V řízení přitom nebylo ze strany žalované tvrzeno (a tedy ani prokázáno), že by poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátila. Po zhodnocení provedených důkazů není podle názoru soudu možné učinit závěr, že by mezi žalobkyní a žalovanou došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají z listiny označené jako„ Smlouva o podnikatelském úvěru“. Tento dokument neobsahuje podpis žalované, není na něm ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená emailová komunikace včetně uznávaného elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi žalobkyní a žalovanou v těchto otázkách. Žalobkyně tudíž neprokázala, že znění smlouvy předložené soudu bylo platně akceptováno ze strany žalované, resp. že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, a to navíc za tvrzených podmínek. Soud tak rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 3 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 25. 5. 2021, neboť žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 15. 5. 2021. Zásilka se má za doručenou 3 pracovním dnem, tj. dne 19. 5. 2021. Tří denní lhůta k plnění uplynula dne 24. 5 2021 (poslední den lhůty připadl na sobotu, lhůta tak uplynula až následujícím pracovním dnem). Od 25. 5. 2021 je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky. Povinnost zaplacení byla stanovena ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody. Ve zbývající části, tedy ohledně poplatku a z něj běžícího úroku z prodlení a úroku z prodlení z dlužné částky za předchozí období byla žaloba zamítnuta, neboť s ohledem na neprokázání existence smlouvy o úvěru žalobkyni na tyto částky nevznikl nárok. 7. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně v řízení požadovala zaplacení částky celkem 4 152,46 Kč (včetně kapitalizovaných úroků z prodlení k datu vyhlášení rozsudku), úspěšná byla ohledně částky 3 191,21 Kč, tj. v 76,85 %. Neúspěšná byla v 23,15 %. Má tak vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v 53,7 % Náklady řízení žalobkyně představuje odměna a náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), neboť se jedná o žalobu, kterou žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. 104 C 18/2019, 104 C 42/2018, 112 C 43/2018 či 120 C 34/2018). Proto soud přiznal žalobkyni náhradu za odměnu jejího zástupce za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, podání žaloby) v celkové výši 600 Kč, přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. a. t. 200 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží částka ve výši 53,7 % z 1 489 Kč, tj. 799,59 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.