21 C 388/2021-24 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky celkem 12 00 Kč s příslušenstvím z titulu řádně nesplaceného úvěru ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit nejpozději do 30. 10. 2020. Pohledávka byla postoupena na společnost [právnická osoba], která ji postoupila na žalobkyni. Žalovaný přes zaslání upomínky dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač řádně předvolán. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. 3. Soud vzal za prokázané, že v nepodepsaném dokumentu označeném jako smlouva o úvěru [číslo] s uvedeným datem [datum] je společnost [právnická osoba] označena jako věřitel a žalovaný jako klient a identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou a telefonním číslem. Dokument obsahuje závazek věřitele poskytnout klientovi částku 12 000 Kč, závazek klienta tuto částku splatit do 30 dnů, klauzuli, že v případě porušení povinnosti klienta zaplatit jakoukoliv splátku úvěru řádně a včas je klient povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny, že se klient seznámil s obchodními podmínkami a sazebníkem, které mají tvořit nedílnou součást smlouvy, a že s nimi souhlasí. Toto vše žalovaný dle tvrzení žalobkyně stvrdil svým podpisem. Podle výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] zaslala tato společnost na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum] částku ve výši 12 000 Kč. Z tohoto účtu zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně verifikační platbu ve výši 1 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum] včetně oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Výzvou ze dne 14. 4. 2021 včetně podacího lístku bylo prokázáno, že byl žalovaný k zaplacení dlužné částky ve výši 13 794 Kč do tří dnů. 4. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný získal majetkový prospěch na úkor právní předchůdkyně žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů není totiž podle názoru soudu možné učinit závěr, že by mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají ze„ Smlouvy o úvěru“. Tento dokument v rozporu s tím, co žalobkyně tvrdí, neobsahuje podpis žalovaného, není na něm ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená emailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného v těchto otázkách. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky, posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. Při posouzení, zda byla smlouva o úvěru se žalovaným uzavřena elektronicky, je nutné vyhodnotit, zda smlouva byla žalovaným elektronicky také podepsána, a to podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Uvedený zákon rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o úvěru nepatří mezi kategorie jednání uvedené v § 5 a 6 zákona, bylo možné, aby žalovaný při podpisu smlouvy o úvěru využil kterýkoliv typ elektronického podpisu. Je však nutné zdůraznit, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku dvě funkce: 1) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny a 2) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). Pokud tedy žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena elektronicky, bylo nutné, aby podpis žalovaného měl kvalitu uvedeného podpisu. Soud podotýká, že ani akceptace smluvních podmínek zasláním tzv. verifikační platby na účet žalobkyně bez výše uvedené identifikace osoby žalovaného nesplňuje požadavek právní jistoty ohledně jednající osoby a její vůle. Postup vytvořený žalobkyní k uzavření výše uvedené smlouvy připouští možnost, aby za žalovaného právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (verifikační platba, e-mailové zprávy, registrace na internetových stránkách) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalovaného a jím skutečně projevené vůle. V tomto případě mohlo např. dojít ke změně obsahu smlouvy a jednajícím akceptovaná ujednání mohla být dodatečně změněna. Z těchto důvodů nelze dospět k závěru, že smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky a obsahovala ujednání uvedená v listině předložené žalobkyní. 5. Současně je k platnosti smlouvy o úvěru nutné, aby před uzavřením smlouvy o úvěru byla s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění žaloby ohledně tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrzení nedoplnila. K jednání soudu se nedostavila, nemohla tak být poučena o tom, že nedostatečně tvrdí a prokazuje splnění podmínky pro platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tj. posouzení úvěryschopnosti žalovaného. I z tohoto důvodu nebylo možno posoudit předloženou smlouvu o úvěru jako platné ujednání. 6. Žalobkyně nicméně výpisy o provedené transakci od třetího subjektu prokázala, že její právní předchůdkyně odeslala na účet žalovaného částku 12 000 Kč. Žalovaný tedy byl povinen podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku vrátit uvedenou částku, a to na základě výzvy od žalobkyně. Pokud žalovaný peněžité plnění v žalobkyní stanovené lhůtě nevrátil, byl povinen žalobkyni zaplatit také úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výzva byla žalovanému zaslána dne 14. 4. 2021, doručena mu byla fikcí dne 19. 4. 2021. Žalobkyně určila lhůtu k zaplacení v délce tří dnů. Tato lhůta tedy uplynula dne 22. 4. 2021 a od 23. 4. 2021 je žalovaný v prodlení. Soud proto žalobě vyhověl ohledně požadované částky 12 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, a ohledně úroku z prodlení od 23. 4. 2021. Za období předcházející tomuto datu byla žaloba ohledně úroků z prodlení zamítnuta, neboť v řízení bylo prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení právě až dnem 23. 4. 2021. Podle § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) bylo žalovanému uloženo zaplatit dlužnou částku s příslušenstvím ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. 7. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci v převážné většině úspěch, neúspěch byl jen v nepatrné části. Soud proto přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady spočívají v odměně a paušální nárhadě nákladů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“). Advokát žalobkyně učinil ve věci 3 úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, podání žaloby. Za tyto úkony právní služby mu náleží odměna ve výši 1 580 Kč dle § 7 bod 5 a. t., tj. celkem 4 740 Kč, a paušální náhrada nákladů ve výši 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. v celkové výši 900 Kč Tyto částky se zvyšují o částku ve výši 1 184,40 Kč, představující daň z přidané hodnoty, neboť advokát žalobkyně je plátcem této daně a tato daň patří k nákladům řízení. K tomu soud připočetl zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 7 624,40. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.