21 C 391/2021-104 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 18 457,65 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, jejíž součástí byla žádost o vydání karty, všeobecné obchodní podmínky a ceník. Na základě smlouvy bylo žalovanému umožněno čerpat úvěr ve výši 8 000 Kč; následně byl úvěrový limit navýšen na 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s čerpanou částku hradit úrok ve výši 18,90 % ročně a související poplatky, dále se zavázal nepřečerpat povolený úvěrový rámec a splatit poskytnutou částku, resp. zajistit, aby byl zůstatek na jeho účtu do jednoho roku od prvního čerpání nulový či kladný. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost splnila a úvěr žalovanému poskytla, žalovaný však nesplácel řádně a včas, proto dne 2. 10. 2019 přistoupila k zesplatnění dluhu. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 18 457,65 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 353,20 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 808,53 Kč a dále běžících úroků ve výši 18,90 % ročně z částky 18 457,65 Kč, resp. ve výši 10 % ročně z téže částky, vždy od 2. 2. 2020 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou k uhrazení dluhu, avšak bezúspěšně. K výzvě soudu žalobkyně dále sdělila, že její právní předchůdkyně posoudila bonitu žalovaného na základě výpisu z účtu žalovaného, dotazu do [anonymizováno] a stanovením životních výdajů dle interního ekonomického modelu. Příjem žalovaného činil průměrně 19 110 Kč měsíčně, životní výdaje byly stanoveny na částku 7 433 Kč a lustrací bylo zjištěno, že měl žalovaný aktivní kontokorentní úvěr a tři hotovostní/spotřební úvěry u právní předchůdkyně žalobkyně s celkovými splátkami ve výši 8 322 Kč měsíčně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil, žalobkyně svou nepřítomnost omluvila a soud tak při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2021, č. j. 68 C 960/2020-41, byla vyslovena místní nepříslušnost tohoto soudu a bylo rozhodnuto o postoupení věci Okresnímu soudu v Jihlavě jako soudu místně příslušnému. 4. Z listiny označené jako smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr (dále též jen„ kontokorent“) do výše 8 000 Kč Smluvní strany si sjednaly úrokovou sazbu úvěru ve výši 15,9 % ročně (tato sazba se mohla měnit), přičemž úrok se podle smlouvy započítá do sjednané výše kontokorentu. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši kontokorentu a tento splatit včetně úroků a cen za služby nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání. Při porušení smluvních podmínek byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna účtovat sankční úroky z nepovoleného debetního zůstatku a také prohlásit kontokorent za splatný. Součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. 5. Dodatkem ke smlouvě o kontokorentním úvěru ze dne [datum] byla částka kontokorentního úvěru zvýšena na 22 000 Kč s RPSN 24,91 %; tuto změnu právní předchůdkyně žalobkyně potvrdila dopisem ze dne [datum]. Dle ceníku pro kontokorent účinného od 24. 10. 2016 činila úroková sazba 18,90 % ročně. 6. Dle reportu [anonymizováno] byly u žalovaného evidovány dvě aktivní úvěrové smlouvy. Z dokumentu„ posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ohledně příjmů žalovaného vycházela z transakcí na jeho účtu, přičemž průměrný měsíční příjem činil 19 110 Kč. Životní výdaje žalovaného byly stanoveny dle interního ekonomického modelu právní předchůdkyně žalobkyně na částku 7 433 Kč měsíčně. Dotazem na [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný měl v předmětné době kontokorentní úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně a dále tři hotovostní/spotřební úvěry u právní předchůdkyně žalobkyně; měsíční splátky byly ve výši 8 322 Kč. 7. Z výpisů z osobního účtu žalovaného vedeného žalobkyní pod číslem [bankovní účet] soud zjistil, že v květnu 2013 činil počáteční zůstatek - 20 239,63 Kč a konečný zůstatek - 20 278,20 Kč; na účet byla připsána mzda ve výši 17 878 Kč. V červnu 2013 byla na účet žalovaného připsána mzda ve výši 22 336 Kč, přičemž po odečtení plateb a výběrů činil konečný zůstatek - 20 439,27 Kč. V červenci 2013 byla na účet žalovaného připsána mzda ve výši 11 673 Kč, přičemž po odečtení plateb a výběrů činil konečný zůstatek - 20 127,09 Kč. V srpnu 2013 byla na účet žalovaného připsána mzda ve výši 19 396 Kč a [anonymizováno] ve výši 1 293 Kč, přičemž po odečtení plateb a výběrů činil konečný zůstatek - 20 326,54 Kč. V září 2013 byla na účet žalovaného připsána mzda ve výši 21 995 Kč, přičemž po odečtení plateb a výběrů činil konečný zůstatek - 20 339,40 Kč. V říjnu 2013 byla na účet žalovaného připsána mzda ve výši 17 171 Kč a částka ve výši 50 677,80 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně, po odečtení plateb a výběrů činil konečný zůstatek - 17 180,97 Kč. 8. Výzvou ze dne 2. 10. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že dne [datum] byla pohledávka ve výši 25 620,65 Kč (nepovolené přečerpání) převedena na evidenční účet, a vyzvala žalovaného k úhradě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky na žalobkyni, přičemž mezi těmito pohledávkami je i pohledávka vedená za žalovaným. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 13. 2. 2020, kterým byl žalovaný současně předchůdkyní žalobkyně požádán o uhrazení dlužné částky žalobkyni. Dopis byl podán k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Výzvou ze dne 17. 2. 2020 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu ve výši 26 083,66 Kč s příslušenstvím; výzva byla zaslána na adresu trvalého pobytu i tehdejší kontaktní adresu žalovaného a dle poštovního podacího archu podána k poštovní přepravě dne 17. 2. 2020. 9. Po zhodnocení provedených důkazů učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta možnost čerpání částky do výše 8 000 Kč, resp. 22 000 Kč, a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr do jednoho roku od prvního čerpání spolu se smluvním úrokem 15,9 % ročně, resp. 18,9 % ročně, a dalšími poplatky a úhradami dle platného ceníku žalobkyně. Jelikož žalovaný úvěr i přes odeslané upomínky řádně nesplácel žalobkyně jej ke dni 2. 10. 2019 zesplatnila. Žalovaný však ani přes zaslání předžalobní výzvy svůj dluh neuhradil. 10. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se řídí právní poměry, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 11. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, se částí třetí obchodního zákoníku mimo jiné řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 odst. 1 obchodního zákoníku je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši. Podle ustanovení § 365 obchodního zákoníku je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku platí, že je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněži