21 C 71/2022-20 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 024 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 219,47 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, tuto povinnost splnil dne [datum]. Držením televizního přijímače mu pak vznikla povinnost platit televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný svoji povinnost řádně a včas neplnil a televizní poplatky za měsíce únor až prosinec 2020, leden 2021 a poté červenec až září 2021 ve výši 135 Kč měsíčně neuhradil. Je-li poplatníkem fyzická osoba je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Nezaplatí-li poplatník poplatek včas, má žalobkyně právo na úhradu včetně úroků z prodlení. Tyto úroky z prodlení žalobkyně kapitalizovala ke dni podání žaloby. I přes písemnou výzvu žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný se v srpnu 1995 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil platby za měsíce únor až prosinec 2020, leden 2021 a poté červenec až září 2021. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum], žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. 4. Ustanovením § 13 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, byl zrušen zákon [číslo] Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. 5. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Podle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 7. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 8. Podle ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. 9. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným ustanovením § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za období 15 měsíců po 135 Kč (resp. 14 měsíců po 135 Kč a jeden měsíc po 134 Kč), tj. v celkové výši 2 024 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení, jehož výše je dána § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Úrok z prodlení pak byl kapitalizován do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu [datum]. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, má tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Přestože byla žalobkyně zastoupena v řízení advokátem, nebylo jí s ohledem na nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. ÚS [spisová značka], v němž se Ústavní soud vyslovoval k odůvodněnosti a účelnosti zastupování [anonymizováno] advokátem, přiznána náhrada nákladů za zastoupení advokátem. Nejedná se o účelně vynaložené náklady, neboť žalobkyně je dostatečně materiálně a personálně vybavena, aby byla schopna hájit svá práva i bez zastoupení advokátem, zejména za situace, kdy se nejedná o skutkově a právně náročné případy. Soud tak přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, představovaných jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, jednak paušální náhradou hotových výdajů žalobkyně. Soud tuto náhradu přiznal analogicky dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. Toto ustanovení bylo do občanského soudního řádu zavedeno proto, aby byly uhrazeny hotové výdaje, které vznikají úspěšnému účastníku v souvislosti s řízením i v těch případech, kdy není zastoupen a kdy tyto náklady tedy nejsou hrazeny v rámci paušální náhrady nákladů advokáta. Pokud pak žalobkyně v řízení sice zastoupena je, nicméně s ohledem na stanovisko Ústavního soudu náklady na takové zastoupení nelze považovat za účelně vynaložené, nelze z téhož důvodu odepřít žalobkyni rovněž paušální náhradu nákladů, které jí v souvislosti s tímto řízením vznikly. Opačný postup by založil nerovnost. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů za dva úkony po 100 Kč (podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), tj. celkem 200 Kč. Celková výše nákladů přiznaných žalobkyni tak činí 600 Kč.