24 C 235/2021-46 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 22 024,04 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnout částku spolu s poplatky ve výši 25 776 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč. Žalovaný však uhradil pouze částku 15 800 Kč; dluh na jistině tak činí 22 024,04 Kč a na neuhrazených poplatcích 17 951,96 Kč. Splatnost celého závazku nastala až termínem splatnosti poslední splátky, tj. dne 8. 5. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru. Pohledávka za žalovaným ve výši 62 288,07 Kč byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně uplatňuje pouze část předmětného nároku, a to nesplacenou část jistiny ve výši 22 024,04 Kč, úroku ve výši 1 547,69 Kč, poplatku ve výši 10 535,83 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 998,12 Kč, inkasního poplatku ve výši 3 870,32 Kč, smluvního úroku ve výši 1 855,45 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 236,97 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 434 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 22 024,04 Kč za období od 9. 5. 2020 do 30. 11. 2020 v celkové výši 4 514,93 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Jelikož žalovaný je státním občanem [země], zabýval se soud nejprve svou příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále též jen„ nařízení Brusel I bis“) nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 4 odst. 2 nařízení Brusel I bis se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaný má podle zjištění soudu své faktické bydliště ve smyslu čl. 62 nařízení Brusel I bis v České republice na adrese [adresa žalovaného], kde má také umístěnu poštovní schránku k přebírání doručované pošty. Soudem příslušným k rozhodnutí věci je tak český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle ustanovení § 84 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením § 85 odst. 1 o. s. ř. Podle čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), si mohou strany spotřebitelské smlouvy zvolit v souladu právo rozhodné pro takovou smlouvu, přičemž v důsledku této volby nesmí být spotřebitel zbaven ochrany, kterou mu poskytují ustanovení právního řádu, od nichž se nelze smluvně odchýlit a jež by se v případě neexistence volby práva jinak použila. V tomto případě si smluvní strany v úvodu smlouvy o úvěru ze dne [datum], ujednaly, že se uzavřená smlouva bude řídit českým právem; rozhodným právem je tudíž právo české, které zároveň poskytuje žalovanému coby spotřebiteli požadovanou míru právní ochrany. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 2 888 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a poplatku za inkaso plateb ve výši 5 400 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Žalovaný se ve smlouvě rovněž zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále poplatky spojené s náklady upomínání, a to částku 750 Kč za zaslání upomínky. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jímž byl žalovaný informován o parametrech poskytovaného úvěru. 5. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, jeho měsíční příjem činí 14 550 Kč a jeho výdaje činí 1 500 Kč na energie a 4 500 Kč na dopravu a jídlo; z těchto částek byl vypočten použitelný příjem ve výši 8 550 Kč. Podle zaškrtnutých políček měly být tyto údaje ověřeny výplatními páskami, pracovní smlouvou a potvrzením od zaměstnavatele. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z dopisu podaného k poštovní přepravě dne 19. 1. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z upomínky ze dne 8. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 62 577,54 Kč nejpozději do 1. 3. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2021 a z podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dluhu do 14. 4. 2021. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že pověřený pracovník žalobkyně měl navštívit žalovaného dne 8. 3. a 12. 3. 2021. Z výplatních lístků soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a pobíral za leden 2019 mzdu ve výši 11 579 Kč a za prosinec 2018 ve výši 11 784 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný bydlí v pronajatém bytě. 7. Z důvodu nadbytečnosti soud neprovedl k důkazu potvrzení o úplatě, které se vztahuje ke smlouvě o postoupení pohledávek. 8. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu poskytla v hotovosti částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu se sjednanými poplatky a pro případ prodlení s úhradou splátek se zavázal zaplatit smluvní pokutu a další související náklady. Při uzavírání smlouvy zjistila právní předchůdkyně žalobkyně na základě prohlášení žalovaného, jaké jsou jeho příjmy, výdaje a použitelný příjem. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to pracovní smlouva, potvrzení od zaměstnavatele a výplatní pásky žalovaného. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., obča