24 C 304/2021-40 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). 2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v nedatovaném dokumentu nazvaném„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ zapůjčitel“ a žalovaná, identifikovaná jménem a příjmením, rodným číslem, adresou bydliště, telefonním číslem a emailovou adresou, jako„ klient“. Uvedený dokument obsahuje závazek zapůjčitele poskytnout klientovi zápůjčku ve výši 2 000 Kč a závazek klienta splatit tuto zápůjčku do 30 dnů. Tento dokument nebyl žalovanou podepsán. Předmětnou smlouvu měla žalovaná uzavřít poté, co při podání žádosti o úvěr navštívila internetové stránky právní předchůdkyně žalobkyně, kde si zvolila požadovanou částku úvěru a dobu splatnosti, poté byla povinna vyplnit své osobní údaje a seznámit se s veškerou dokumentací a jednotlivě ji odsouhlasit; po odeslání žádosti stisknutím tlačítka„ požádat“ měl žalované přijít SMS kód, který zadala na internetových stránkách, a poté opět stiskla tlačítko„ požádat“, čímž došlo k odeslání žádosti a žalovaná tím vyjádřila souhlas s uzavřením smlouvy ve vzorové podobě včetně obchodních podmínek a dalších dokumentů. Dne [datum] byla na účet žalované č. [bankovní účet] od právní předchůdkyně žalobkyně připsána částka 2 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalované bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne [datum]. Téhož dne vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě jejího dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve lhůtě tří dnů; tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021. 3. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě předložené soudu. Podle tvrzení žalobkyně měla být smlouva uzavřena v písemné formě, přičemž za písemnou formu se podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne [datum], o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Jelikož uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle §§ 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň platí, že podpis jednající osoby (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na webových stránkách www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena elektronicky na internetových stránkách právní předchůdkyní žalobkyně, přičemž žalovaná uvedený dokument nijak nepodepsala. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména ze zaslání platby na účet žalované), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala s žalovanou, avšak nelze z toho dovodit, na jakém znění smlouvy se smluvní strany dohodly. Žalobkyně soudu předložila znění smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dopět k závěru, že znění smlouvy v okamžiku jejího odsouhlasení žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její právní předchůdkyně, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy ve smyslu § 562 odst. 1 o. z. Zadání identifikačních údajů v uživatelském účtu či zaslání SMS přitom nijak neprokazuje, že smlouvu uzavřela skutečně žalovaná a že žalovaná tím potvrdila svou vůli uzavřít smlouvu ve znění, jež žalobkyně předložila soudu. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se podle § 551 a § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu. 4. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 2 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovanou byl platně a v souladu s § 1879 o. z. postoupen na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaná tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť obdržela plnění bez právního důvodu, a ve smyslu § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Soud tudíž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je podle § 1968 věty první o. z. v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou k zaplacení, podanou k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021 s lhůtou splatnosti do tří dnů. Tato výzva mohla být žalované doručena nejdříve následující den a lhůta k plnění jí tak uplynula dne 6. 2. 2021 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 2 000 Kč až od 7. 2. 2021 do zaplacení a za předchozí období, tj. od 3. 3. 2018 do 6. 2. 2021, nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítl, stejně jako část úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z přisouzené částky, neboť v této části žalobkyní požadovaný úrok z prodlení převyšuje zákonnou sazbu určenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu neshledal důvod. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 2 666,95 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 2 162,73 Kč, tj. z 81 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 504,22 Kč, tj. z 19 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 62 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč, náklady zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) v celkové výši 600 Kč a náhrady hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 1 489 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 62 %, tj. částka 923 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshleda