24 C 333/2021-40 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení částky 7 391 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. 2. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 40 týdenních splátkách spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 840 Kč. Podle článku 5 smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, se účastníci dohodli, že splátky zaplacené žalovanou se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na jistinu. Podle článku 8 smluvních podmínek se účastníci dohodli, že v případě včasného neuhrazení příslušné splátky žalovanou má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčenou částku 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy; žalovaná uhradila poslední splátku dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně neuhrazenou pohledávku za žalovanou ze smlouvy o půjčce [číslo] na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni oznámením ze dne [datum] a požádala ji o uhrazení jejího dluhu do 10 dnů od doručení oznámení. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne [datum] k úhradě jejího dluhu ve lhůtě do 13. 8. 2021. 3. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako platně postoupený nárok podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) z platně a účinně uzavřené smlouvy o půjčce podle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 o. z. Soud toto ujednání posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při sjednání smlouvy a poskytnutí půjčky jako dodavatel v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť jako věřitel poskytla žalované peněžní prostředky ve sjednané výši. Co se týká souhrnného poplatku, smluvní ujednání týkající se této platby je formulováno tak, že„ zákazník se zavazuje zaplatit [anonymizováno] v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 3 840 Kč“. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odst. 2, 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Ve světle tohoto požadavku na určitost právního úkonu je smluvní ujednání, jímž byl mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně sjednán souhrnný poplatek, obsažený v předmětné smlouvě o půjčce, zcela neurčité a tuto nejednoznačnost nelze nijak odstranit, neboť ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek této smlouvy nelze žádným způsobem dovodit, z jakých jednotlivých položek se tzv. souhrnný poplatek skládá. Své tvrzení, že souhrnný poplatek je tvořen úrokem ve výši 810,13 Kč a náklady na služby související s poskytnutím půjčky ve výši 3 029,87 Kč, žalobkyně soudu nijak neprokázala a neplyne ani z výše uvedeného smluvního ujednání. Tím je ovšem dán prostor pro to, aby do tohoto poplatku byly zahrnuty i položky, které by v případě, že by byly formulovány výslovně, byly shledány v rozporu s dobrými mravy nebo v rozporu se zákonem. Nadto v případě spotřebitelské smlouvy, jakou smlouva o půjčce v projednávané věci je, nelze takovou neurčitost připustit (k tomu blíže např. rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 8. 2017, č. j. 72 Co 38/2017-55, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2015, č. j. [číslo jednací], případně rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2013, č. j. [číslo jednací]). Ujednání o povinnosti spotřebitele zaplatit podnikateli v souvislosti s hlavním závazkem určitou částku, z nějž není zřejmé, proč ji má spotřebitel hradit, respektive co jí je vlastně hrazeno, nepochybně zhoršuje smluvní postavení spotřebitele ve smyslu § 55 odst. 1 obč. zák. Tyto úvahy vedou soud k závěru, že v této části je smlouva o půjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou neplatná, a tudíž žalobkyni nárok na úhradu souhrnného poplatku nevznikl. 4. Jak vyplývá z žaloby a ze smlouvy o půjčce, žalobkyně požaduje z celkové dlužné částky 9 840 Kč, z níž 6 000 Kč představuje předmět půjčky a 3 840 Kč souhrnný poplatek, zaplacení částky 7 391 Kč, což znamená, že žalovaná na svůj dluh uhradila částku 2 449 Kč. Tuto úhradu žalované soud s ohledem na neplatnost ujednání o souhrnném poplatku započetl na jistinu půjčky z této smlouvy ve výši 6 000 Kč. Jelikož žalovaná soudu netvrdila a neprokázala, že zbývající část jistiny půjčky ve výši 3 551 Kč žalobkyni uhradila, soud tuto částku žalobkyni přiznal a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného příslušenství. Co se týče příslušenství z přisouzené částky, soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení, neboť žalovaná se dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu, a to v kapitalizované výši 3 526,98 Kč za období od 23. 4. 2008, tj. od marného uplynutí sedmidenní lhůty k úhradě poslední splátky půjčky, do 18. 12. 2020, tj. do dne postoupení pohledávky na žalobkyni, a ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. z přisouzené částky ode dne následujícího po postoupení pohledávky do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 15 620,48 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 7 455,72 Kč, tj. ze 48 %. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 7 487,10 Kč a co do částky 677,66 Kč, ohledně níž bylo řízení z důvodů na straně žalobkyně zastaveno, tj. z 52 %. Míra úspěchu žalované tudíž dosáhla 4 % a v tomto rozsahu má právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.