4 C 155/2022-34 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 186 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 3. 5. 2006 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou zápůjčku v 52 týdenních splátkách společně se souhrnným poplatkem ve výši 13 280 Kč. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil - do podání žaloby na svůj dluh zaplatil částku 22 094 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 1. 7. 2015 postoupila pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši 11 186 Kč žalobkyni. Předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 25. 6. 2015. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 3. 5. 2006 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 13 280 Kč, a to vše v 52 týdenních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že zapůjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018 a z podacího lístku vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a požádala o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě. 5. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 280 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši 11 186 Kč na žalobkyni. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby. Do podání žaloby žalovaný na svůj dluh z uvedené smlouvy zaplatil částku 22 094 Kč. 6. Vzhledem k tomu, že k uzavření smlouvy došlo ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ obč. zák.“) který byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, (dále jen„ o. z.“) až k 1. 1. 2014, zabýval se soud nejprve otázkou, podle jakých právních předpisů pro posouzení právních poměrů účastníků postupovat. Podle § 3028 odst. 1 a 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na citované ustanovení postupoval soud v této věci podle předpisů účinných do 31. 12. 2013, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb. 7. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V daném případě vystupoval při sjednání smlouvy a poskytnutí půjčky věřitel [právnická osoba] jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný v této pozici nevystupoval. Soud tedy posoudil smluvní vztah jako spotřebitelskou smlouvu. 8. Podle § 37 odstavec 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odstavec 2 a 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Nahlížeje takto na ujednání obsažené ve smlouvě, je sjednaný souhrnný poplatek zcela neurčitý a nejednoznačnost nelze nijak odstranit, když ani ze smlouvy o půjčce a ani ze všeobecných obchodních podmínek původního věřitele nelze (byť jen) odhadnout, z jakých jednotlivých položek se souhrnný poplatek skládá. Tím je ovšem dán prostor pro to, aby do poplatku byly zahrnuty položky, které by v případě, že by byly formulovány výslovně, byly shledány v rozporu s dobrými mravy. Podle názoru soudu takovou formulační neurčitost nelze připustit, a to zejména v případě spotřebitelských smluv, což znamená, že v této části podle § 41 obč. zák. je smlouva mezi původním věřitelem a žalovaným neplatná. Ani žalobkyni proto nárok na úhradu souhrnného poplatku 13 280 Kč a úroků z prodlení nevznikl. (K tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 28.07.2017, č.j. 72 Co 189/2017-68, dále rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 08.06.2017, č.j. 72 Co 38/2017 – 55, dále rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 05.11.2013, č.j 79 ICm 2139/2013-27, insolvenční řízení vedeno pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18.08.2015, č.j. 30 ICm 3955/2013-32, insolvenční řízení vedeno pod sp.zn. [insolvenční spisová značka]) Za této situace tedy žalovaný vrátil předchůdci žalobkyně více (22 094 Kč), než obdržel (20 000 Kč), a jeho závazek zanikl splněním dluhu. 9. O nákladech řízení soud rozhodnul podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto mu právo na jejich náhradu nebylo přiznáno.