4 C 204/2021-71 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě dne 1. 7. 2021 na žalovaném domáhala zaplacení částky 3 120 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, za dobu od 2. 4. 2020 do 31. 5. 2020, po kterou bylo vozidlo žalovaného provozováno v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). 2. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu řádně a včas odpor, ve kterém uvedl, že nárok uplatněný žalobou zcela neuznává. Dle žalovaného totiž došlo k prodeji předmětného vozidla, tudíž žalovaný nebyl v rozhodné době vlastníkem tohoto vozidla, a nebyl tak zatížen povinností sjednat k tomuto vozidlu pojištění odpovědnosti z jeho provozu. K evidenci změny vlastníka předmětného vozidla v registru vlastníků vozidel dle žalovaného ovšem nedošlo, a to z důvodu pandemie COVID-19. 3. Žalobkyně ve svém vyjádření poukázala na to, že žalovaný bezprostředně po skončení nepojištěného období (tj. dne 1. 6. 2020) uzavřel v pozici pojistníka pojistnou smlouvu s [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], v níž je označen jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla. Za této skutečnosti žalobkyně dovozuje účelovost obrany žalovaného, kdy je vysoce nepravděpodobné, že by vlastnické právo k předmětnému vozidlu bylo převedeno na další osobu pouze po nepojištěné období o délce 60 dnů a že by poté došlo opět k převodu vlastnického práva zpět na žalovaného. 4. Soud nařídil k projednání a rozhodnutí věci první jednání. K jednání se dostavil žalovaný, který uvedl, že za ním [jméno] [příjmení] (občan Slovenska) přijel, podepsali spolu kupní smlouvu na předmětné vozidlo, přičemž [jméno] [příjmení] žalovanému rovnou zaplatil kupní cenu, předmět koupě, tj. výše uvedené vozidlo si ovšem neodvezl. S ohledem na omezení související s trvající pandemií COVID-19 si [jméno] [příjmení] vozidlo nikdy neodvezla a následně od kupní smlouvy odstoupil a žalovaný mu vrátil část kupní ceny. V návaznosti na odstoupení [anonymizována dvě slova] od kupní smlouvy žalovaný předmětné vozidlo opět pojistil, jak je uvedeno výše. 5. Z kupní smlouvy soud zjistil, že žalovaný jako podnikající fyzická osoba v pozici prodávajícího uzavřel s [anonymizována dvě slova] jako kupujícím dne 5. 3. 2020 kupní smlouvu. Na základě této kupní smlouvy [jméno] [příjmení] nabyl vlastnické právo mimo jiné k vozidlu [značka automobilu], [registrační značka], za což se žalovanému zavázal zaplatit kupní cenu 9 000 Kč. Ze skupinové pojistné smlouvy pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [číslo] soud zjistil, že tato měla být uzavřena mezi žalovaným jako pojistníkem a [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], jako pojistitelem a jejím předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu souboru vozidel s účinností od 22. 4. 2021. 6. Výslech svědka [jméno] [příjmení] byl proveden slovenským soudem na základě dožádání zdejšího soudu. Z protokolu o výslechu konaného dne 21. 12. 2021 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] osobu žalovaného nezná, výše uvedenou kupní smlouvu neuzavřel, ani o její uzavření neměl zájem, a podpis na této smlouvě tudíž není jeho. Od takové kupní smlouvy tak ani z podstaty věci nemohl odstoupit. 7. Žalovaný na podporu svého tvrzení, že v předmětném období nevlastnil vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], předložil soudu kopii občanského průkazu [anonymizována dvě slova]. Dále se odvolával na skutečnost, že je dohledatelné, že toto vozidlo inzeroval k prodeji na internetovém bazaru. 8. Pro rozhodnutí tohoto sporu byla zásadní výpověď svědka [příjmení] [jméno], který byl poučen o následcích křivého svědectví a který popřel, že by žalovaného znal a uzavřel s ním kupní smlouvu týkající se automobilu [registrační značka]. Dále svědek popřel, že je na kupní smlouvě jeho vlastnoruční podpis. Tato výpověď vyvrací zjištění z předložené kupní smlouvy a bylo na žalovaném, který se bránil proti věrohodnosti svědectví, aby svou verzi prokázal. Žalovaný k důkazu předložil kopii občanského průkazu [anonymizována dvě slova]. Tento důkaz sice může svědčit o tom, že se žalovaný se svědkem v minulosti setkal. Nelze však ze zjištění, že žalovaný měl kopii občanského průkazu svědka, usuzovat a mít za prokázané, že se dotyční setkali právě za účelem prodeje předmětného automobilu a dále že svědek skutečně podepsal kupní smlouvu. K prokázání uvedeného by nepřispěl ani výpis z databáze [webová adresa], kde měl žalovaný automobil nabízet. Žalovaný tedy neprokázal jednak to, že svědek vypovídal nepravdivě a dále že podpis na kupní smlouvě je svědka. Naopak svědectví odpovídalo skutkové verzi tvrzené žalobkyní. 9. Soud má na základě provedených důkazů za prokázané následující skutečnosti. Žalovaný je provozovatelem a vlastníkem osobního vozidla [registrační značka], přičemž toto vozidlo vlastnil i v období od 2. 4. 2020 do 31. 5. 2020 (celkem 60 dnů), kdy bylo toto vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Výzvou ze dne 9. 9. 2020 byl proto žalovaný vyzván k zaplacení zákonného příspěvku za vozidlo [registrační značka] ve výši 3 120 Kč vypočítaného součinem 60 dnů a denní sazby ve výši 47 Kč, a dále nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, do 60 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně soudu nedoložila, kdy byla zásilka žalovanému doručena, podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se má proto za to, že tato výzva byla žalovanému doručena dne 14. 9. 2020, a splatnost uvedeného příspěvku nastala dne 16. 11. 2020. Dne 6. 4. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. Žalovaný na svůj dluh ovšem ničeho nezaplatil. 10. Na základě zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil zákonnou povinnost podle § 1 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a provozoval vozidlo, jehož byl v rozhodném období vlastníkem, na pozemní komunikaci, aniž měl platně sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Podle § 4 odst. 1 téhož zákona, je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník a provozovatel vozidla povinen uhradit [anonymizováno] příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Povinnost uhradit příspěvek vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. To neplatí v případě, kdy vozidlo bylo odcizeno. 11. S ohledem na skutečnost, že soud zjistil, že žalovaný nehradil povinné ručení za výše uvedené období, a naopak nezjistil žádnou skutečnost, ze které by vyplýval zánik této jeho povinnosti, shledal soud nárok žalobkyně oprávněným. V souladu s § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se pak výše příspěvku určí vynásobením denní sazby stanovené v příloze k tomuto zákonu podle druhu vozidla a počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. K tomu se připočítávají náklady na uplatnění příspěvku a náklady na jeho vymáhání, nebyl-li přes výzvu zaplacen. Denní sazbu ve výši 47 Kč je tedy třeba vynásobit počtem 60 nepojištěných dní, a dále je nutno přičíst náklady uplatnění a vymáhání ve výši 300 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a takto vypočtenou částku přiznal žalobkyni, včetně úroku z prodlení podle § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu podle § 1968 o. z. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal z přisouzené částky ve výši 3 120 Kč podle nařízení vlády č. 351/2014 Sb. od žalobkyní požadovaného dne 24. 11. 2020, kdy již žalovaný byl v prodlení s úhradou svého dluhu po uplynutí doby splatnosti. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 12. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla plný úspěch ve věci, náhradu nákladů řízení ve výši 8 306 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 120 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných po podání návrhu ve věci (účast na jednání dne 6. 10. 2021 a dne 24. 1. 2022) podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 a. t., včetně dvou paušálních náhrad výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst.