4 C 206/2021-114 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 104 473,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou uzavřela dne 14. 11. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 10,90 % p. a. v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 604 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2017. Ve smlouvě bylo sjednáno i to, že úroky z úvěru je věřitel oprávněn připisovat k jistině úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně si sjednala možnost při nezaplacení splátky v dohodnutém termínu zesplatnit celý zbývající úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně tohoto práva využila, a jelikož žalovaná zůstala po celou dobu nečinná, tak došlo ke zesplatnění celého úvěru ke dni 28. 7. 2018. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 96 593 Kč. Žalobkyně dne 28. 2. 2019 uzavřela se svojí právní předchůdkyní smlouvu o postoupení pohledávek s účinností ke dni 1. 3. 2019, jejímž předmětem byla mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 9. 5. 2019. Žalobkyně tak požaduje neuhrazený zůstatek úvěru ve výši 96 089,60 Kč, úrok z úvěru ve výši 6 284,10 Kč, úrok z prodlení ve výši 5 301,68 Kč a poplatek ve výši 2 100 Kč. 2. Žalobkyně označila ve svém žalobním návrhu žalovanou jménem a příjmením, datem narození, místem trvalého bydliště a národností (mongolská). S ohledem na skutečnost, že se žalované nedařilo na adresu trvalého pobytu doručovat písemnosti, učinil soud kroky vedoucí ke zjištění aktuálního místa pobytu žalované. Ze sdělení [obec] správy sociálního zabezpečení, odboru azylové a migrační politiky Ministerstva spravedlnosti a odboru cizinecké policie soud zjistil, že žalovaná se v současnosti nenachází na území České republiky a místo jejího pobytu v zahraničí není známo. Soud tak vyčerpal veškeré dostupné prostředky ke zjištění aktuálního místa pobytu žalované. S ohledem na tuto skutečnost soud vydal usnesení podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a ustanovil žalované opatrovníkem advokátku [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 3. Opatrovnice žalované uvedla, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované, a smlouva o úvěru je tudíž v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a s přihlédnutím k rozhodovací praxi Soudního dvora EU absolutně neplatná. 4. Z vyjádření [právnická osoba] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované posouzením pohybů (příjmů a výdajů) na platebním účtu žalované za období několika měsíců. Žalovaná měla po celou dobu příjem ze zaměstnání a pohyby na účtu žalované nekončily debetním zůstatkem. Žalovaná měla jeden dřívější závazek, který hodlala refinancovat, tzn. budoucí věřitel se zabýval také výdajovou stránkou žalované. V té souvislosti budoucí věřitel provedl kalkulaci úvěruschopnosti s vyššími předpokládanými výdaji, než v žádosti o úvěru uvedla žalovaná. 5. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 11. 2017, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč za účelem konsolidace úvěrů. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 2 604 Kč splatnými vždy do každého 15. dne v měsíci. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, byla sjednána ve výši 125 956 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána úroková sazba ve výši 10,90 % p. a. V bodě 8.1 a 8.2 smlouvy se strany dále dohodly, že v případě prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než 3 měsíce nebo v případě prodlení se splacením více než dvou splátek automaticky dojde k okamžitému zesplatnění úvěru. Součástí smlouvy je ceník, ze kterého soud zjistil přehled účtovaných poplatků. Součástí smlouvy jsou rovněž všeobecné obchodní podmínky. 6. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 26. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 8 984 Kč nejpozději do 28. 7. 2018. V opačném případě dojde k prohlášení celého úvěru za splatný. 7. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 28. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 98 303 Kč a že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 29. 7. 2018. Z dokumentu„ podklady pre súdne konanie“ ze dne 1. 3. 2019 soud zjistil přehled splácení a úročení předmětného úvěru. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019 a z její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni s účinností k 1. 3. 2019. Z dohody o úplatě ze dne 28. 2. 2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala zaplatit své právní předchůdkyni za postoupení pohledávek sjednanou cenu. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 4. 3. 2019 soud zjistil, že žalobkyně zaplatila kupní cenu na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 3. 2019 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 5. 2019 a z podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 113 716,31 Kč nejpozději do 19. 5. 2019. 9. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet tento úvěr měsíčními splátkami ve sjednané výši, platit žalobkyni úrok ve výši 10,90 % ročně a další poplatky. Žalovaná ovšem úvěr řádně nesplácela, žalobkyně ji proto opakovaně vyzývala k úhradě dlužných plateb a nakonec celý úvěr ke dni 28. 7. 2018 zesplatnila a vyzvala ji k jeho úhradě v plné výši. Žalovaná však ani přes zaslání předžalobní výzvy svůj dluh neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku