4 C 241/2021-38 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě dne 12. 8. 2021 na žalovaném domáhala zaplacení částky 6 605 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, za dobu od 14. 9. 2018 do 20. 12. 2018, po kterou bylo vozidlo žalovaného provozováno v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). 2. Elektronický platební rozkaz se žalovanému nepodařilo doručit, žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný. 3. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud má na základě žalobkyní předložených listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti. Žalovaný je provozovatelem a vlastníkem osobního vozidla [registrační značka], přičemž toto vozidlo bylo po období od 14. 9. 2018 do 20. 12. 2018 (celkem 98 dnů) provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Výzvou ze dne 11. 7. 2019 byl proto žalovaný vyzván k zaplacení zákonného příspěvku za vozidlo [registrační značka] ve výši 6 605 Kč vypočítaného součinem 98 dnů a denní sazby ve výši 65 Kč, a dále nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, do 30 dnů od doručení výzvy. Ze sdělení České pošty se podává, že tato výzva byla žalovanému doručena dne 23. 7. 2019, přičemž splatnost uvedeného příspěvku nastala dne 22. 8. 2019. Dne 4. 5. 2020 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. 5. Na základě zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil zákonnou povinnost podle § 1 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a provozoval vozidlo, jehož byl v rozhodném období vlastníkem, na pozemní komunikaci, aniž měl platně sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník a provozovatel vozidla povinen uhradit [anonymizováno] příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Povinnost uhradit příspěvek vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. To neplatí v případě, kdy vozidlo bylo odcizeno. 6. S ohledem na skutečnost, že soud zjistil, že žalovaný nehradil povinné ručení za výše uvedené období, a naopak nezjistil žádnou skutečnost, ze které by vyplýval zánik této jeho povinnosti, shledal soud nárok žalobkyně oprávněným. V souladu s § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se pak výše příspěvku určí vynásobením denní sazby stanovené v příloze k tomuto zákonu podle druhu vozidla a počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. K tomu se připočítávají náklady na uplatnění příspěvku a náklady na jeho vymáhání, nebyl-li přes výzvu zaplacen. Denní sazbu ve výši 65 Kč je tedy třeba vynásobit počtem 98 nepojištěných dní, a dále je nutno přičíst náklady uplatnění a vymáhání ve výši 300 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a takto vypočtenou částku přiznal žalobkyni, včetně úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu podle § 1968 o. z. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal z přisouzené částky ve výši 6 605 Kč podle nařízení vlády č. 351/2014 Sb. od žalobkyní požadovaného dne 26. 8. 2019, kdy již žalovaný byl v prodlení s úhradou svého dluhu po uplynutí doby splatnosti. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má v řízení zcela úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Žalobkyni tedy náleží náhrada za odměnu zástupkyně za tři úkony právní služby ve výši třikrát 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., sepsání žaloby a předžalobní výzvy dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Výše odměny byla stanovena podle § 14b a. t., neboť se jedná o řízení, které tatáž žalobkyně zahajuje ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru. Jedinou odlišností návrhů je identifikace dlužníka, dlužná částka a prodlení s úhradou. Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 149 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem je tedy žalovaný na náhradě nákladů řízení povinen zaplatit částku ve výši 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.