4 C 336/2021-45 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 207 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků dne 17. 8. 2020. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému dne 18. 9. 2020 částku 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit za každé čerpání poplatek ve výši 20 % z jistiny úvěru, celkem tedy částku 1 000 Kč. Dále byl mezi stranami sjednán úrok ve výši 20 % měsíčně. Celková výše úroku byla vyčíslena na 4 044 Kč. Také byla ujednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu za dobu od 10. 12. 2020 do 10. 2. 2021 ve výši 363 Kč. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni částečně uhradil ve třech platbách v celkové výši 2 200 Kč. Zbývající část dluhu žalovaný neuhradil, přestože byl upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný1 nedostavil, aniž by se předem omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v žalovaným nepodepsaném dokumentu označeném jako„ Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]“ je na konci u označení žalobkyně uvedeno datum 17. 8. 2020 a připojen podpis. Žalobkyně je ve smlouvě označena jako úvěrující a žalovaný jako klient a je identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, číslem občanského průkazu, telefonním kontaktem, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu [bankovní účet]. Uvedený žalovaným nepodepsaný dokument obsahuje závazek úvěrujícího poskytnout klientovi na jeho požádání peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 50 000 Kč s tím, že výše prvního čerpání činí nejvýše 5 000 Kč. Dále obsahuje závazek klienta uhradit do konce každého kalendářního měsíce minimální splátku úvěru ve výši jedné pětiny částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Klient je také povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, smluvní úrok ve výši 20 % měsíčně z poskytnutých peněžních prostředků, nebo ve výši 15 % ročně, stane-li se celý dluh splatným, a smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení se splacením dluhu či jeho části. Klient je oprávněn požádat o čerpání úvěru prostřednictvím SMS nebo prostřednictvím elektronického formuláře pro čerpání úvěru umístěného v jeho uživatelském účtu. Žalovaný svou totožnost žalobkyni prokázal zasláním kopie svého občanského průkazu. Dále žalobkyně disponovala kopií výplatní pásky žalovaného, z níž vyplývá, že žalovaný za měsíc červen 2020 dosáhl čisté mzdy ve výši 20 644 Kč. Podle výpisů z bankovního účtu žalobkyně byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] převedena dne 18. 9. 2020 částka 5 000 Kč. Způsob čerpání, úročení a splácení vyplývá i z výpisů z úvěrového účtu žalovaného vystavených žalobkyní. Výzvou ze dne 15. 6. 2021 odeslanou žalovanému dle podacího archu téhož dne vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k uhrazení dlužné částky 12 810 Kč nejpozději do 15. 7. 2021. 4. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů není totiž možné učinit závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají ze„ Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]“. Tento dokument neobsahuje podpis žalovaného, není na něm ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená e-mailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi žalobkyní a žalovaným v těchto otázkách. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu je podle čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou, a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Soud rovněž nad rámec projednávané věci podotýká, že ani akceptace smluvních podmínek zasláním tzv. ověřovací platby či prostřednictvím SMS komunikace bez výše uvedené identifikace osoby žalovaného nesplňuje požadavek právní jistoty ohledně jednající osoby a její vůle podle § 562 odst. 1 o. z. ve spojení s § 561 odst. 1 o. z. Postup vytvořený žalobkyní k uzavření výše uvedené smlouvy totiž připouští možnost, aby za žalovaného právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (registrace na internetových stránkách, SMS komunikace) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalovaného a jím skutečně projevené vůle. 5. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Ohledně tvrzení, že žalovaný na svůj dluh uhradil 2 200 Kč, žalobkyně neunesla své důkazní břemeno, když z provedených listinných důkazů tato skutečnost nevyplynula. Jelikož mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez platného závazku a ve smyslu § [číslo] věty první ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 5 000 Kč, která žalovaným nebyla žalobkyni vrácena. Soud také žalobkyni přiznal úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z přiznané částky ve výši 5 000 Kč, a to ode dne následujícího po dni splatnosti poskytnuté částky uvedeném v předžalobní výzvě, tj. od 19. 6. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal soud důvod. 6. Soud zamítl žalobu ve zbývající části, tj. ohledně částky 3 207 Kč, protože nedošlo k platnému uzavření výše uvedené smlouvy a žalobkyni nevzniklo právo požadovat po žalovaném poplatek za čerpání, úrok, ani smluvní pokuty. Zamítnuta byla žaloba i ohledně požadovaného příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z uvedené částky. 7. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 %, tj. v částce 407 Kč. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu vycházel soud z toho, že žalobkyně byla úspěšná v části, v níž jí byl přiznán nárok na zaplacení částky 5 000 Kč. Žalobkyně svou žalobou požadovala přiznání částky 8 207 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v 61 % a ve zbytku byla neúspěšná, tj. v 39 %. Od úspěchu žalobkyně byl odečten její neúspěch a tím bylo dosaženo procento přiznání náhrady nákladů řízení, tj. výše uvedených 22 % Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, předžalobní výzvy, doplnění žaloby) ve výši 4 x 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), režijním paušálem ve výši 400 Kč (za každý úkon právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 1 852 Kč a z této částky byla určena poměrná náhrada uložená žalovanému k úhradě ve lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.