8 C 101/2022-24 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 300 Kč s příslušenstvím jako dlužné částky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi původním věřitelem – [právnická osoba], s. r. o. (dále též jen„ původní věřitel“), a žalovanou. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že původní věřitel uzavřel se žalovanou výše uvedeného dne smlouvu o úvěru na částku ve výši 6 300 Kč, kterou se žalovaná zavázala spolu s poplatky splatit do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek původního věřitele. Žalované byl dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 6 300 Kč, a to na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. 2. Žalovaná se se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen„ o. s. ř.“). Soud tak jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Žalobkyně předložila k důkazu dokument označený jako„ smlouva o uživatelském účtu“, v němž jsou osobní údaje žalované včetně č. účtu [bankovní účet] a dále informace o zřízení uživatelského účtu registrací na internetových stránkách původního věřitele. Prostřednictvím takto zřízeného účtu měly být uzavírány smlouvy o revolvingovém úvěru. Dokument„ smlouva o revolvingovém úvěru“ pak obsahuje údaje o totožnosti žalované, vymezení některých pojmů, ujednání o způsobu uzavírání smluv, informace o výši jistiny (6 300 Kč), době trvání, úrokové míře, úroku, poplatcích, slevách, RPSN, celkové částce, která má být zaplacena (18 300 Kč) a termínu splatnosti. Dokument„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ pak obsahuje shodné informace. Tyto dokumenty nejsou podepsány ani jednou ze smluvních stran. Z přehledu úhrad bylo zjištěno, že původní věřitel zaslal dne [datum] částku 6 300 Kč na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Soud si vyžádal vyjádření [právnická osoba], z nějž bylo zjištěno, že daný účet patřil žalované, avšak platba pod variabilním symbolem [číslo], který žalobkyně uvedla v žalobě, na tento účet nebyla zaslána. Původní věřitel a žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek. Pohledávka za žalovanou měla být postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], jak vyplývá z dopisu ze dne [datum], kterým bylo postoupení pohledávky žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvu datovanou [datum], která byla dle podacího archu téhož dne odeslána a v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 3 dnů. 4. Na základě posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Zákon [číslo] Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 [číslo]). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení §§ 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese [webová adresa]). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní -uživatelského profilu žalované na internetových stránkách původního věřitele, přičemž smlouva o úvěru nebyla stranami podepsána. Z ostatních okolností kontraktačního procesu lze dospět k závěru, že původní věřitel s žalovanou skutečně jednal, žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku odsouhlasení žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou původní věřitel zvolil, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovanou (a konečně pak ani původním věřitelem) vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalované tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovanou v podobě předložené soudu. 5. Žalobkyně pak soudu neprokázala ani to, že by původní věřitel poskytl žalované v souvislosti s tvrzenou smlouvou finanční prostředky ve výši 6 300 Kč. Žalobkyně soudu dokládala, že původní věřitel ze svého bankovního účtu finanční prostředky ve výši 6 300 Kč zaslal na bankovní účet žalované. V žalobě k tomu bylo žalobkyní tvrzeno, že v březnu 2020 na účet žalované byla odeslána předmětná částka pod variabilním symbolem [číslo] [právnická osoba], u níž měla žalovaná veden účet, však žádné finance pod daným variabilním symbolem na účet žalované připsány nebyly. Vzhledem k tomu, že mezi původním věřitelem a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a nebylo prokázáno ani předání peněz souvisejících s tvrzenou smlouvou, má soud za to, že žaloba je zcela nedůvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl. 6. Nad rámec uvedeného pak soud podotýká, že žalobkyně neprokázala ani platné postoupení pohledávky za žalovanou, když v žalobě bylo tvrzeno postoupení na základě smlouvy z [datum], která byla také soudu předložena k důkazu; v době uzavření této smlouvy však pohledávka za žalovanou ještě neexistovala. Z oznámení o postoupení pohledávky pak vyplývá, že pohledávka měla být postoupena na základě smlouvy ze dne [datum], kterou však žalobkyně nedoložila. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by tato náležela v celém rozsahu žalované jakožto ve věci zcela úspěšnému účastníkovi. Jelikož však žalované žádné náklady nevznikly a tato byla v řízení zcela nečinná, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě hotových výdajů, nebyla žalované náhrada nákladů řízení přiznána.