11 C 117/2023-17 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 10 285 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených příspěvků za provozování vozidla žalovaným v blíže uvedeném období bez sjednaného pojištění odpovědnosti. Žalobkyně uvedla, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu [registrační značka], k němuž neměl sjednáno pojištění v období od [datum] do [datum] a dále v období od [datum] do [datum]. Žalobkyně proto vyzývala žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 5 980 Kč a 3 705 Kč vypočtených za dobu, kdy vozidlo bylo provozováno bez pojištění, a dále k úhradě poplatků spojených s uplatněním práva na každý příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný i přes písemné výzvy příspěvky a související náklady neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že skutkový stav věci bylo možné v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zjistit jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a soud má za to, že účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nereagovali, rozhodl soud o žalobě bez nařízení jednání. 3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložených výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum] a [datum] a výstupu z registru silničních vozidel soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu [registrační značka] s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3. Z výzvy ze dne [datum] soud dále zjistil, že toto vozidlo nebylo pojištěno v období od [datum] do [datum], tj. 92 dnů. Žalovaný byl proto vyzván k úhradě příspěvku ve výši 5 980 Kč vypočteného součinem 92 dnů a denní sazby ve výši 65 Kč. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že vozidlo nebylo pojištěno také v období od [datum] do [datum], tj. 57 dnů. Žalovaný byl touto výzvou vyzván k zaplacení příspěvku ve výši 3 705 Kč vypočteného součinem 57 dnů a denní sazby ve výši 65 dnů. Z obou výzev bylo také zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek vždy ve výši 300 Kč v případě, že by žalovaný ve lhůtě 60 dnů od doručení příslušné výzvy příspěvek nezaplatil. Ve spojení s informacemi o doručení výzev má soud za prokázané, že splatnost příspěvku ve výši 5 980 Kč nastala [datum] a příspěvku ve výši 3 705 Kč pak dne [datum]. Žalovaný nicméně v této lhůtě nic neuhradil, jak je zřejmé z dalších předložených písemných upomínek, jimiž byl vyzýván k úhradě jak příspěvků, tak i souvisejících nákladů. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobními upomínkami ze dne [datum] a [datum], která byly žalovanému dle podacích archů odeslány v týchž dnech. 4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), soud dospěl k závěru, že žalovaný jako vlastník/provozovatel předmětného automobilu porušil zákonnou povinnost mít sjednané pojištění odpovědnosti po celou dobu, kdy bylo vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. V takovém případě vzniklo žalobkyni v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti právo na úhradu příspěvku vypočítaného v souladu s § 4 odst. 3 a 5 zákona o pojištění odpovědnosti jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon [číslo] Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ vyhláška“). Žalobkyni kromě příspěvku vzniklo v souladu s § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti právo na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na každý příspěvek, které činí dle § 2a vyhlášky 300 Kč. V souladu s § 4 odst. 6 a 7 zákona o pojištění odpovědnosti žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku a souvisejících nákladů, které měl žalovaný uhradit do 60 dnů od doručení výzvy, tj. ve lhůtě delší než je zákonem stanovená. Žalovaný však ve lhůtě, ani dodatečných lhůtách dlužnou částku nezaplatil. Žalovaný nárok žalobkyně nijak nezpochybnil, ani neprokázal, že by svůj dluh již uhradil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku 10 285 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,75 % ročně vždy z částky dlužného příspěvku ode dne následujícího po jeho splatnosti do zaplacení. Úrok z prodlení žalobkyni náleží právě z částky dlužného příspěvku, neboť související náklady ve výši 300 Kč jsou dle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má proti žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k povaze žalobkyně, která je veřejnoprávním subjektem s vlastním úsekem vymáhání pohledávek, a vzhledem k procesním okolnostem nynějšího řízení, kdy se podání žalobkyně omezila na převod údajů z jejího informačního systému do návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nenáleží žalobkyni náhrada nákladů za zastoupení advokátem. V tomto závěru soud vyšel z usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka [obec] ze dne 13. 2. 2023, sp. zn. 54 Co 19/2023, vydaného v zásadně shodné věci. Žalobkyni přiznal náhradu zaplaceného soudního poplatku, opomněl však náhradu nákladů, která náleží jinak nezastoupenému účastníku za dva úkony v řízení.