112 C 19/2022-25 — Okresní soud v Jihlavě

[Anonymizovaný odstavec.] 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 5. Podle § 1903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), platí, že dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. 6. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako vztah ze smlouvy o narovnání, který nahradil nárok žalobkyně na náhradu škody. Žalobkyně prokázala, že došlo k uzavření dohody. Jelikož žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by dluh nevznikl nebo zanikl jinak, tak soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. Žalobkyně žalobou požaduje částku 27 000 Kč, která představuje souhrn 18 splatných splátek po 1 500 Kč za období od ledna 2021 do června 2022 včetně. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku, tak soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády 351/2013 Sb., ode dne splatnosti jednotlivých splátek. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 033,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 350 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 27 000 Kč sestávající z částky 2 180 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a z částky 1 090 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (jednoduchá výzvy k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 6 350 Kč ve výši 1 333,50 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.