118 C 1/2023-19 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 39 840 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že coby pronajímatel uzavřela se žalovaným coby nájemcem dne 2. 2. 2016 nájemní smlouvu na byt o velikosti 2+1 o výměře 55 m2 na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit za užívání bytu nájemné ve výši 6 000 Kč měsíčně, vždy do 15. dne v měsíci. Za každou osobu užívající byt, byt užívaly v rozhodné době čtyři osoby, měl žalovaný hradit paušální platbu za vodu v částce 160 Kč, tj. celkem 640 Kč měsíčně. Žalovaný však neuhradil nájemné včetně platby za vodu za měsíce únor 2015 a měsíce od září 2015 do ledna 2016, celkem tedy za šest měsíců. Na nájemném včetně platby za vodu tak žalobkyni dluží 39 840 Kč. Žalovaný opakovaně dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše uznal, naposledy v podobě uznání závazku ze dne 2. 2. 2016. Na možnost řešení věci soudní cestou byl žalovaný upozorněn předžalobní výzvou ze dne 14. června 2016. Žalovaný je však nekontaktní. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci, aniž by bylo nařízeno jednání, ve stanovené lhůtě nereagoval. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud proto o věci rozhodnul podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve spojení s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise. 3. Z provedeného dokazování a z tvrzení žalobkyně žalovaným nijak nerozporovaných (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) má soud za prokázané skutečnosti v žalobě uvedené. Z listiny označené jako nájemní smlouva soud zjistil, že žalovaný coby nájemce dne 2. 2. 2016 podepsal společně s dalšími osobami, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalovaného], a s žalobkyní, že uzavírá nájemní smlouvu s žalobkyní coby pronajímatelkou na byt v obci [obec a číslo], který má pronajímatelka ve vlastnictví. Prostor byl žalovanému pronajat od 1. 9. 2015 na dobu určitou do 29. 2. 2016. Penále za prodlení při splatnosti nájmu činilo 100 Kč. Žalovaný se zavázal hradit nájemné ve výši 6 000 Kč, vždy do 15. dne v měsíci, a dále platbu za vodu 160 Kč za osobu. Celková měsíční platba za byt byla 6 640 Kč. 4. Z listiny nazvané uznání závazku soud zjistil, že žalovaný coby nájemce dne 21. 1. 2016 podepsal společně s dalšími osobami, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalovaného], a s žalobkyní, že uznává dluh na nájemném za nemovitost v obci [obec a číslo], přičemž neuhrazený závazek činí za září 2015 částku 6 040 Kč, za říjen 2015 až leden 2016 částku 26 560 Kč a za únor 2015 částku 6 640 Kč. 5. Z předsoudní upomínky ze dne 14. 6. 2016 soud zjistil, že žalobkyně zastoupená zástupcem advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky 39 240 Kč, a to do 7 dnů od doručení výzvy. 6. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a s přihlédnutím k výše uvedenému zákonnému ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným platně a účinně uzavřela nájemní smlouvu ve smyslu ustanovení § 2201 o.z., na základě které se zavázala přenechat žalovanému a dalším osobám byt na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný žalobkyni podepsal listinu, ve které prohlásil, že uznává svůj dluh ve výši 39 240 Kč, přičemž dluží nájemné a platbu za vodu za měsíce září 2015, říjen 2015 až leden 2016. Žalovaný soudu ani netvrdil, ani neprokázal, že by žalobkyni dlužnou částku, či alespoň její část uhradil. Soud tak má za prokázané, že žalobkyně svoje povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy splnila, zatímco žalovaný nikoli. Soud vzhledem k uvedenému žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 39 840 Kč představující dlužné nájemné včetně plateb za vodu a dále uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, na který vzniklo žalobkyni právo podle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vždy od 16. dne v měsíci, neboť žalovaný byl povinen nájemné hradit do 15. dne v měsíci, do zaplacení. Povinnost zaplacení byla stanovena ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 992 Kč a náhrady na odměnu zástupci ve výši 10 890 Kč, která se skládá z odměny za tři úkony právní služby á 2 700 Kč (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a písemné podání) ve smyslu §§ 8 odst. 1, 7 bod 5, 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a.t.“) z tarifní hodnoty 39 840 Kč, ze tří paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) ve smyslu § 13 odst. 4 a.t. a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 1 890 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. (21 % z 9 000 Kč). Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží částka 12 882 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jinou lhůtu soud neshledal důvody.