12 C 401/2022 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 160 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne [datum] smlouvu o úvěru ve znění smlouvy o úvěru ze dne [datum], a to na základě žádosti žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru (dále jen„ obchodní podmínky“) a Sazebník. V rámci procesu uzavírání smlouvy zaslal žalovaný 0,01 Kč na účet žalobkyně jako ověřovací poplatek. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které byly žalovanému vyplaceny převodem na účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku do [datum]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý započatý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovaném oznámeno dopisem ze dne [datum]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena v celkové výši 17 022 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč, úroku ve výši 2 712 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 160 Kč a paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 150 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu nesplaceného úroku a náhrady nákladů za příslušenství pohledávky jako kapitalizovaný úrok. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, ani k předžalobní upomínce žalobkyně ze dne [datum]. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky kapitalizovaného úroku ve výši 2 862 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částky 2 160 Kč. 2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nárok neuznává. Dále uvedl, že smlouvu považuje za neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný tak navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný se k jednání dostavil. Při jednání uvedl, že od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 12 000 Kč v prosinci 2021 a že na dlužnou částku nic neuhradil. K zaplacení dlužných částek byl vyzýván. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s občanským soudním řádem. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne [datum] a v dokumentu„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne [datum] je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ věřitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr ve výši 12 000 Kč (původně 5 000 Kč) převodem na bankovní účet se splatností do [datum]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud zjistil parametry úvěru. Dokumenty nejsou podepsané žalovaným. 4. Z výzev ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že obsahuje jeden úkon, a to poslání obyčejného dopisu ze dne [datum]. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. [bankovní účet] soud zjistil, že dne [datum] byla odeslána částka 4 000 Kč a 5 000 Kč a dále dne [datum] byla odeslána částka 3 000 Kč na účet [bankovní účet]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z dopisu ze dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 17 022 Kč nejpozději do [datum]. 5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně měl uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč, a to převodem na jeho účet. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou částku včetně úroku. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta v případě nesplácení. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaném bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. 6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon [číslo] Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 7 zákona č. 297/2016 Sb., je