18 C 360/2022-25 — Okresní soud v Jihlavě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 10 347 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 24. 1. 2019 do 31. 12. 2020, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne 14. 1. 2019. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Smlouvou [číslo] ze dne 14. 1. 2019 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka]. Pojistné mělo být hrazeno měsíčně po 708 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 1. 1. 2019, splatnost prvního pojistného byla sjednána nejpozději do 15.1.2019. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Z tvrzení žalobkyně a z jí předložených listin se podává, že žalovaný žalobkyni za období od 24. 1. 2019 do 31. 12. 2020 uhradil celkem částku 6 381 Kč, takže dluží na pojistném za uvedené období dále 10 347 Kč. Dopisem žalobkyně adresovaným žalovanému bylo prokázáno, že žalobkyně podle § 2 807 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.„) a pojistných podmínek vypověděla pojistnou smlouvu ke konci pojistného období, tj. ke dni 1.1.2021, zároveň žalovaného upozornila, že eviduje na pojistném nedoplatek, který vyčíslila částkou 10 347 Kč. Dále bylo z úřední činnosti soudu zjištěno, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 54 INS 5209/2018 ze dne 18. 7. 2019, publikovaného v insolvenčním rejstříku dne 18. 7. 2019, bylo mj. rozhodnuto o úpadku žalovaného, kdy tento úpadek byl řešen prohlášením konkursu. Věřitelé dlužníka, kteří doposud nepřihlásili své pohledávky, byli vyzváni, aby tak učinili nejpozději do 2 měsíců od okamžiku zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, s tím že k později podaným přihláškám, nebude podepsaný soud přihlížet a nebudou v rámci insolvenčního řízení uspokojeny. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), účinného od 1. 1. 2014, se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Takovým předpisem je (v případě tzv. povinného ručení) zák. č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle jehož ustanovení § 3 odst. 1 vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy. Podle 12 odst. 1 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb. pojištění zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka. Podle § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. má pak pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Podle § 109 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), se zahájením insolvenčního řízení se spojují mj. ten účinek, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. Podle § 141c insolvenčního zákona, v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Podle § 141a insolvenčního zákona, po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c. Podle § 170 písm. b) insolvenčního zákona, v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku. Podle § 248 odst. 1 insolvenčního zákona, dlužníkovi věřitelé mohou po prohlášení konkursu svá práva uplatnit jen způsobem a za podmínek stanovených tímto zákonem; to platí i pro ty věřitele, kteří se nestali účastníky insolvenčního řízení. Podle § 250 insolvenčního zákona, nesplatné pohledávky proti dlužníku se prohlášením konkursu považují za splatné, nestanoví-li zákon jinak. S ohledem na shora citovaná ustanovení soud dospěl k závěru, že jistina uplatněné pohledávky, tedy nárok na úhradu dlužného pojistného za období od 24. 1. 2019 dále, představuje pohledávku, kterou měla žalobkyně uplatnit vůči žalovanému přihláškou v rámci insolvenčního řízení, když pro účely insolvenčního řízení v případě prohlášeného konkursu se nárok na dlužné pojistné za žalovaným považuje za celé období trvání pojištění za splatný ve smyslu § 250 insolvenčního zákona. Soud tedy postupoval podle § 141a insolvenčního zákona, a podle §§ 103, 104 odst. 1 o.s.ř. a řízení pro částku 10 347 Kč zastavil. Stejně postupoval i v případě částky 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť se nejedná o příslušenství pohledávky výslovně vypočtené v ust. § 170 b) insolvenčního zákona, když rozsah takto vymezených výjimek ze základní zásady formulované v § 5 písm. c) insolvenčního zákona„ nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat pouze v případech, pro něž byla výjimka konstruována“ (viz usnesení NS ČR sp. zn. 29 Cdo 407/2021, ze dne 22. 11. 2022). Pokud jde o nárok na úrok z prodlení v zákonné výši podle nař. vl. č. 351/ 2013 Sb., běžící od 15.1.2021 do zaplacení, jedná se naopak o příslušenství pohledávky, kterou je nutno uspokojit pouze v insolvenčním řízení, splatné až po právní moci rozhodnutí o úpadku podle § 170 písm. c) insolvenčního zákona. Toto příslušenství se neuspokojuje v insolvenčním řízení, což však neznamená, že na něho věřitel ztrácí nárok; v případě konkursu (pokud nejde o specifický případ zániku dlužníka podle § 311 insolvenčního zákona) není v zákoně výslovně stanoveno, že dosud neuspokojené pohledávky věřitelů v tomto případě zanikají (srov. usnesení NS ČR sp. zn. 20 Cdo 486/2022, ze dne 27. 4. 2022). Soud tedy uplatněnému nároku na úroky z prodlení vyhověl (výrok I.). Lhůtu k plnění soud stanovil s ohledem na § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy pro určení jiné než zákonné lhůty nebyl shledán důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. tak, že k částečnému zastavení řízení pro částky uvedené ve výroku I. rozsudku došlo z procesního zavinění žalobkyně, která měla tedy v řízení úspěch pouze pro dlužný úrok z prodlení. Účastníkem, který měl v řízení převažující úspěch a kterému by náhrada nákladů v poměrné části náležela, byl tak žalovaný. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.