18 C 5/2023-48 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 615,93 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 29. 8. 2019 smlouvu o úvěru č. S0009710818150988 na částku 60 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena převodem na uvedený bankovní účet. Poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 38 028,87 Kč a smluvním úrokem kapitalizovaným na částku 5 097,11 Kč se žalovaný zavázal splatit v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 8 496,48 Kč. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil 60 046,32 Kč. Dne 29. 9. 2022 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný po postoupení pohledávky již ničeho neuhradil. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 25 877,44 Kč coby jistinu, 39 Kč za mimosoudní výdaje a dále 28 738,49 Kč coby smluvní pokutu. Dále požaduje kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4 334,12 Kč a 19 921,07 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny 25 877,44 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s občanským soudním řádem (dále jen„ o.s.ř.“). 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne 29. 8. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. S0009710818150988, dle které žalovanému měla být poskytnuta částka ve výši 60 000 Kč, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatit na uvedený bankovní účet č. [bankovní účet]. Součástí byly smluvní podmínky. Předmětnou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 101 957,77 Kč, sestávající z částky 60 000 Kč představující jistinu, z částky 38 028,87 Kč představující poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru a zbývající část coby kapitalizovanou zápůjční úrokovou sazbu ve výši 12 % ročně. Celková částka měla být žalovaným uhrazena ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 8 496 Kč. Podle čl. VII bodu 3 uvedené smlouvy se strany domluvily na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil konkrétní parametry úvěru. 4. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne 29. 8. 2019 byla provedena platba 60 000 Kč z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet]. Dle sdělení [právnická osoba] patří účet č. [bankovní účet] žalovanému. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že první splátka byla splatná dne 28. 9. 2019 a poslední pak 28. 2. 2021. 5. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně označenou jako postupitel a žalobkyní označenou jako postupník dne 7. 6. 2022 a vztahovala se na postupování portfolia pohledávek splňující předepsaná kritéria. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 26. 9. 2022 mezi týmiž stranami pak byla postoupena pohledávka za žalovaným ve výši 82 414,09 Kč, sestávající z částky 25 877,44 Kč coby jistina a částky 56 536,65 Kč coby ostatních pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně přípisem ze dne 6. 10. 2022 (dle podacího archu zaslaným dne 10. 10. 2022), přičemž žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Postoupení pohledávky bylo žalovanému sděleno rovněž přípisem žalobkyně ze dne 23. 10. 2022. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 31. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do dne 14. 2. 2023. Výzva byla zaslána žalovanému dle podacího archu dne 2. 2. 2023. 7. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že dne 10. 11. 2022 byl žalobkyní zaslán žalovanému obyčejný dopis. 8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřely smlouvu ze dne 29. 8. 2019, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 12 měsíčními splátkami ve výši 8 496 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % ročně. [příjmení] žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně jakkoli zkoumána. Žalovaný uhradil částku 60 046,32 Kč do postoupení pohledávky a poté již neuhradil ničeho. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022, oznámením ze dne 6. 10. 2022 byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 31. 1. 2023. 9. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 8. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi účastníky elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalované na internetových stránkách původního věřitele, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedených smluv o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětných smluv o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění těchto smluv v okamžiku jejich podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutém soudu, tudíž že nedošlo k jejich následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně v srpnu 2019 jednala se žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdky