21 C 222/2019-161 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitosti uvedené ve výroku rozhodnutí. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, v průběhu řízení však změnila své stanovisko a se zrušením podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětné nemovitosti vyslovila souhlas. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že účastníci jsou spoluvlastníky pozemku st. p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí], Katastrální úřad pro [anonymizováno], [stát. instituce], přičemž každý z nich je vlastníkem podílu o velikosti ideální ½. Nemovitost není od roku 2013, kdy zemřel předchozí vlastník nemovitosti, řádně užívána a nejsou na ní prováděny udržovací práce. Účastníci se na správě a údržbě společné nemovitosti nejsou schopni dohodnout. Dochází tak k chátrání nemovitosti a nemovitost začíná ohrožovat sousední objekty. Dle znaleckého posudku [celé jméno znalce], znalce z oboru ekonomika, odhady nemovitostí, obvyklá cena nemovitosti včetně součástí a příslušenství ke dni [datum] činila 1 100 000 Kč. Nemovitost není dispozičně vhodná k rozdělení na dvě samostatné nemovitosti, navíc s ohledem na její stav by náklady, které by v souvislosti s rozdělením nemovitosti vznikly, značně přesáhly její hodnotu. Žádný z účastníků nemá prostředky k vyplacení podílu ve výši 550 000 Kč druhému účastníku k dispozici. Žalovaná nemá zájem o nabytí nemovitosti do výlučného vlastnictví ani za žalobcem navrhovanou částku 150 000 Kč. Oba účastníci pak za této situace souhlasí s prodejem nemovitosti. 4. Dle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Dle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Dle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 5. Vzhledem k tomu, že nemovitost, jež je v podílovém spoluvlastnictví účastníků chátrá, účastníci ji neužívají a na její údržbě se nejsou schopni dohodnout, soud žalobě vyhověl a spoluvlastnictví účastníků dle § 1143 o. z. zrušil. Současně dle § 1147 o. z. rozhodl o prodeji nemovitosti, neboť žádný z účastníků nemá zájem nabýt nemovitosti za vypořádací podíl. Oba pak s tímto postupem souhlasí. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v dané věci nelze hovořit o úspěchu na straně jednoho z účastníků řízení. Z tohoto důvodu soud nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků. 7. Dle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě stát zaplatil náklady ve výši 8 786 a 1 350 Kč na náklady znaleckého posudku a výslechu znalce. Částka 6 000 Kč byla uhrazena ze zálohy ve výši 3 000 Kč, kterou složili oba účastníci. Z rozpočtových prostředků pak bylo uhrazeno 4 136 Kč. Vzhledem k tomu, že v daném případě nelze u účastníků hovořit o úspěchu ve věci, byla povinnost k náhradě těchto nákladů státu uložena oběma účastníkům, a to ½, tj. ve výši 2 068 Kč.