21 C 426/2022-33 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 932,30 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále též jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na částku 15 000 Kč, když finance žalované vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Částku, která jí byla poskytnuta, se žalovaná zavázala spolu s částkou ve výši 12 888 Kč splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Tato částka je tvořena součtem úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Žalovaná svou povinnost splnila pouze zčásti, když uhradila částku 13 992 Kč, která byla alokována částkou ve výši 7 200,06 Kč na jistinu a 6 791,94 Kč na sjednané příslušenství pohledávky. V důsledku prodlení žalované žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, kterou požaduje ve výši 5 132,36 Kč za období od [datum] do [datum] Smlouvou ze dne [datum] postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Za období od postoupení pohledávky žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Ve vyjádření ze dne [datum] pak žalobkyně doplnila svá tvrzení s tím, že původní věřitel posoudil schopnost žalované splácet vyhodnocením údajů sdělených žalovanou a jejich ověřením předloženými doklady. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která se omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne [datum] uzavřel původní věřitel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč; celkem tak byla žalovaná povinna uhradit částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od data podpisu smlouvy a každá následující splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že předmět zápůjčky jí byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smlouvy byl předpis splátek. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje informace o smlouvě s tím, že úvěr měl být úročen úrokem ve výši 15 % ročně a při prodlení s úhradou plateb byla žalovaná povinna hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % ročně ze splatné neuhrazené částky za každý den prodlení, smluvní pokutu 500 Kč za každou upomínku a oznámení a účelně vynaložené náklady ve výši 250 Kč za upomínku. 4. Dle žádosti o úvěr ze dne [datum] byla žalovaná starobní důchodkyní, příjem byl dle žádosti doložen výpisem z bankovního účtu a důchodovým výměrem. Mezi příjmy žalovaná uvedla starobní důchod ve výši 12 261 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 4 999 Kč měsíčně. Její měsíční výdaje činily celkem 6 410 Kč, z čehož 3 000 Kč bylo v žádosti o úvěr přiřazeno na bydlení a 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu, je rozvedená a nemá žádné vyživované dítě do 26 let. Údaje poskytnuté žalovanou byly ověřeny oznámením ČSSZ o výši důchodu, který činil od ledna 2019 12 261 Kč měsíčně a výpisy z účtu č. [bankovní účet]. Z těchto vyplývá, že v únoru, březnu i dubnu 2019 činil příjem žalované 17 260 Kč; počáteční zůstatek v únoru 2019 činil 258,30 Kč, v březnu 2019 213,49 Kč a v dubnu 2019 1 806,63 Kč. Ostatní údaje z výpisů byly zakryty. 5. Dodatkem k rámcové smlouvě ze dne [datum], který byl uzavřen dne [datum] mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], který byl podán k poštovní přepravě dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od obdržení dopisu. 6. Po zhodnocení důkazů učinil soud závěr, že původní věřitel poskytl žalované v hotovosti 15 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Dle nesporovaného tvrzení žalobkyně pak žalovaná uhradila 13 992 Kč. Další částky však neuhradila, proto byla následně vyzván k úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni. 7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 31. 12. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi původním věřitelem a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť původní věřitel žalované poskytl úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičkách smluv), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvy