4 C 190/2023-39 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 41 887, 48 Kč z titulu leasingové smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným dne 4. 10. 1999. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o finančním leasingu – Leasingovou smlouvu [číslo] jejíž součástí byly i všeobecné podmínky finančního leasingu, splátkový kalendář a předávací protokol. Na základě smlouvy přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému předmět [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], rok výroby 1994 na dobu 36 měsíců. Žalovaný se zavázal na předmět leasingu uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkem 36 leasingových pravidelných splátek. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 5. 12. 2001. Dále neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně tak smlouvu předčasně dne 31. 5. 2002 ukončila. Dne 29. 4. 2020 byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Z leasingové smlouvy [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 4. 10. 1999 soud zjistil, že předmětem leasingové smlouvy je [anonymizována čtyři slova], rok výroby 1994. Pořizovací cena je 176 000 Kč. Doba nájemního vztahu je 36 měsíců. Ze splátkového kalendáře k leasingové smlouvě [číslo] soud zjistil, že ten je nedílnou součástí smlouvy. Kalendář obsahuje rozpis celkem 36 splátek, kdy poslední splátka je dne 20. 9. 2002. Z všeobecných smluvních podmínek finančního leasingu, které jsou nedílnou součástí smlouvy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna předčasně vypovědět uzavřenou smlouvou v případě, kdy uživatel leasingu je v prodlení se splátkou. Žalovaný od 5. 12. 2001 neuhradil ničeho. Dlužná částka je tedy 41 887,48 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně platně převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 25. 3. 2019. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 20. 4. 2020 k zaplacení dlužné částky ve výši 83 759,41 Kč. 3. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „n.o.z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 4. Dle § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 5. Dle § 51 o. z. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona. 6. Dle § 491 o. z. závazky vznikají zejména ze smluv tímto zákonem výslovně upravených; mohou však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených (§ 51) a ze smíšených smluv obsahujících prvky různých smluv. Na závazky vznikající ze smluv v zákoně neupravených je třeba použít ustanovení zákona, která upravují závazky jim nejbližší, pokud samotná smlouva nestanoví jinak. 7. Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na právní vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného je plně aplikovatelný občanský zákoník z roku 1964 a to dle přechodného ustanovení občanského zákoníku z roku 2012. Právní předchůdkyně spolu s žalovaným uzavřeli smlouvu, která není v o. z. zvláštně upravena. Na uzavřenou leasingovou smlouvu se tak použijí ustanovení smlouvě nejbližší, tj. smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně umožnila žalovanému užívání určité věci-osobního automobilu. Žalovaný však svoji povinnost porušil a řádně a včas nezaplatil předepsané splátky. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný, tedy netvrdil ani neprokázal, že by předepsané splátky včas uhradil. Právní předchůdkyně platně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Soud tudíž posoudil žalobu jako důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu včetně úroku z prodlení podle ustanovení §85 o. z. Povinnost zaplacení byla stanovena ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 8 358,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 676 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 14b a § 7 bodu. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 41 887,48 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 2 a. t., a z částky 2 780 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (účast na jednání soudu dne 16. 10. 2023) včetně paušální náhrady výdajů v částce 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada cestovného podle § 13 odst. 1 a. t. ve spojení s vyhláškou č. 467/2022 Sb. za jízdu osobním automobilem Škoda Fabia, [registrační značka], k jednání soudu dne 16. 10. 2023 v trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 60 km, s průměrnou spotřebou paliva 5,3 litru benzínu na 100 km při vyhláškové ceně 41,20 Kč/l (§ 4 vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 5,20 Kč (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb.) v celkové výši 536 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 2 započatých půlhodin po 100 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 5 080 Kč ve výši 1 066,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení jiné lhůty k plnění soud neshledal důvod.