8 C 148/2023-16 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 735 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaný byl provozovatelem vozidla [registrační značka] s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, které nemělo v období od 1. 4. 2021 do 24. 1. 2022 uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla. Z tohoto důvodu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. Vedle základu příspěvku ve výši 19 435 Kč (za 299 dnů) požaduje žalobkyně rovněž zaplacení nákladů spojených s jeho uplatněním ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku v prvním případě přípisem ze dne 17. 2. 2022, splatnost příspěvku nastala 3. 5. 2022. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky upomínán a byla mu zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na podkladě listinných důkazů za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Z výzvy k úhradě příspěvku do [anonymizována tři slova] ze dne 17. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo [registrační značka] s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [VIN kód], za období od 1. 4. 2021 do 24. 1. 2022 ve výši 19 435 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů. Žalovaný byl dle výpisu z registru vozidel osobou povinnou k úhradě příspěvku. 4. Z upomínky ze dne 25. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužného příspěvku a nákladů uplatnění za jeho nepojištěné vozidlo. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 7. 2022 pak bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě jeho dluhu, když dle poštovního podacího archu byla tato k přepravě předána dne 4. 7. 2022. 5. Soud tedy dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný byl zjištěn jako osoba povinná sjednat pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pro vozidlo [registrační značka] Na toto vozidlo však nebylo v období od 1. 4. 2021 do 24. 1. 2022 pojistná smlouva na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla uzavřena. Žalovaný nevyhověl výzvě žalobkyně a neuhradil zákonem stanovený příspěvek ve výši 19 435 Kč ani v prodloužené lhůtě 60 dnů, ač k tomu byl vyzýván a poté upomínán, stejně jako k úhradě nákladů uplatnění. 6. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v účinném znění (dále též jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené; dle písm. b) téhož ustanovení pak může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 7. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den. Podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku vozidla má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 8. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen„ vyhláška“) denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. Podle ustanovení § 2a vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 9. Jelikož soud zjistil, že žalovaný nehradil povinné ručení za výše uvedené období a naopak nezjistil žádnou skutečnost, ze které by vyplýval zánik povinnosti, shledal soud nárok žalobkyně oprávněným. V souladu s § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti se pak výše příspěvku určí vynásobením denní sazby stanovené podle druhu vozidla a počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. K tomu se dle odst. 4 tohoto ustanovení připočítávají náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. V případě předmětného vozidla je třeba denní sazbu ve výši 65 Kč vynásobit počtem 299 nepojištěných dní a dále je nutno přičíst náklady uplatnění a vymáhání ve výši 300 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a takto vypočtenou částku žalobkyni přiznal ve výroku I. rozsudku. 10. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého závazku, má žalobkyně podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo požadovat úrok z prodlení, jehož výše je stanovena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost příspěvku a nákladů na jeho uplatnění je stanovena na 30 dnů od doručení výzvy k úhradě. Tuto lhůtu žalobkyně žalovanému prodloužila s ohledem na vyhlášení stavu nouze a mimořádná opatření související s pandemií nového koronaviru na 60 dnů. Dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení s hrazením příspěvku a od tohoto dne žalobkyně v souladu se zákonem požaduje úrok z prodlení. Jelikož výše úroků z prodlení je požadována v zákonné výši, soud i v této části žalobě vyhověl. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 800 Kč, která představuje zaplacený soudní poplatek. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně a náhradě hotových výdajů a daně z přidané hodnoty jejího zástupce za úkony právní služby, neboť tyto náklady nepovažoval soud za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud při svém rozhodnutí vycházel z odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12 (publikovaném pod N 132/66 SbNU 61 a dostupném na www.usoud.cz). Ústavní soud v předmětném rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že je povinností obecných soudů vždy zkoumat, zda požadované náklady řízení byly účastníkem vynaloženy účelně. Při tomto posouzení by měl být brán zřetel na účel civilního procesu, kterým je poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům. V souladu s tímto účelem nejsou případy, kdy se civilní řízení vede nikoliv kvůli věci samé, ale kvůli částce, která může být přiznána na náhradě nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje formulářovými žalobami své nároky dlouhodobě a opakovaně. Soud z připojeného spisu sp. zn. 20 C 340/2022 zjistil, že žalobkyně dne 21. 9. 2022 podala žalobu proti témuž žalovanému, kterou se domáhala uhrazení příspěvku za shodné nepojištěné vozidlo za období od 18. 12. 2020 do 31. 3. 2021, tj. za období bezprostředně předcházející období uplatňovanému žalobou v této věci. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně žalobu v této věci podala dne 18. 4. 2023, tj. později než žalobu ve věci sp. zn. 20 C 340/2022, přestože již v době podání první žaloby jí musel být znám dluh žalovaného (jemuž v té době již doručila výzvu a který se tak nacházel v prodlení), má soud za to, že tento postup žalobkyně (podávání žalob na navazující období jako samostatných namísto zahrnutí nároku do jednoho návrhu), je motivován pokusem o umělé navýšení nákladů řízení, což je nepřípustné.