8 C 52/2023-17 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 225 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaný byl provozovatelem vozidla [registrační značka] s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, které nemělo v období od 19. 7. 2021 do 10. 10. 2021 a dále v období od 11. 10. 2021 do 28. 2. 2022 uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla. Z tohoto důvodu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. Vedle základu příspěvku ve výši 5 760 Kč za první období (za 84 dnů) a 9 465 za druhé období (za 141 dnů) požaduje žalobkyně v obou případech rovněž zaplacení nákladů spojených s jeho uplatněním ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku v prvním případě přípisem doručeným dne 28. 12. 2021, splatnost příspěvku nastala 26. 2. 2022, ve druhém případě pak přípisem doručeným dne 3. 6. 2022, kdy splatnost příspěvku nastala 2. 8. 2022. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek, mimo jiné předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na podkladě listinných důkazů za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 13. 12. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo [registrační značka] s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [VIN kód] (dále jen„ Vozidlo“), za období od 19. 7. 2021 do 10. 10. 2021 ve výši 5 460 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení dopisu. Žalovaný byl dle výpisu z registru vozidel osobou povinnou k úhradě příspěvku. Z upomínky ze dne 16. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužného příspěvku a nákladů jeho uplatnění za jeho nepojištěné vozidlo. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 8. 2022 pak bylo zjištěno, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě jeho dluhu, když dle poštovního podacího archu byla tato k přepravě předána dne 25. 8. 2022. 4. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 19. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku za nepojištěné Vozidlo dále za období od 11. 10. 2021 do 28. 2. 2022 ve výši 9 165 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení dopisu. Žalovaný byl dle výpisu z registru vozidel osobou povinnou k úhradě příspěvku. Z upomínky ze dne 24. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužného příspěvku za jeho nepojištěné vozidlo. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 9. 2022 pak bylo zjištěno, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě jeho dluhu, když dle poštovního podacího archu byla tato k přepravě předána dne 19. 9. 2022. 5. Soud tedy dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný byl zjištěn jako osoba povinná sjednat pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pro vozidlo [registrační značka]. Na toto vozidlo však nebylo v období od 19. 7. 2021 do 10. 10. 2021 a poté od 11. 10. 2021 do 28. 2. 2022 pojistná smlouva na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla uzavřena. Žalovaný nevyhověl výzvám žalobkyně a neuhradil zákonem stanovený příspěvek a náklady uplatnění v celkové výši 15 225 Kč ani v prodloužené lhůtě 60 dnů, ač k tomu byl vyzýván a poté opakovaně upomínán. 6. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v účinném znění (dále též jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené; dle písm. b) téhož ustanovení pak může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 7. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den. Podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku vozidla má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 8. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen„ vyhláška“) denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně stanoví ve výši 65 Kč. Podle ustanovení § 2a vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 9. Jelikož soud zjistil, že žalovaný nehradil povinné ručení za výše uvedené období a naopak nezjistil žádnou skutečnost, ze které by vyplýval zánik povinnosti, shledal soud nárok žalobkyně oprávněným. V souladu s § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti se pak výše příspěvku určí vynásobením denní sazby stanovené podle druhu vozidla a počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. K tomu se dle odst. 4 tohoto ustanovení připočítávají náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Denní sazbu ve výši 65 Kč je tak třeba vynásobit počtem 225 (84+141) nepojištěných dní a dále je nutno u obou nároků přičíst náklady uplatnění a vymáhání ve výši 300 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a takto vypočtenou částku žalobkyni přiznal ve výroku I. rozsudku. 10. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého závazku, má žalobkyně podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo požadovat úrok z prodlení, jehož výše je stanovena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost příspěvku a nákladů na jeho uplatnění je stanovena na 30 dnů od doručení výzvy k úhradě. Tuto lhůtu žalobkyně žalovanému v případě obou nároků prodloužila s ohledem na vyhlášení stavu nouze a mimořádná opatření související s pandemií nového koronaviru na 60 dnů. Dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení s hrazením příspěvku a od tohoto dne, resp. od těchto dnů, žalobkyně v souladu se zákonem požaduje úrok z prodlení. Jelikož výše úroků z prodlení je požadována v zákonné výši, soud i v této části žalobě vyhověl. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 o. s. ř. ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.