11 C 104/2024-15 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, .) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 30. 11. 2016. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se zavázal vrátit prostřednictvím 14 měsíčních splátek společně s poplatkem ve výši 16 372 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 925 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 447 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a ze dne 9. 6. 2021. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 2. 11. 2023.2. Žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2016 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 31. 1. 2018 do 13. 11. 2023.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl při jednání v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 11. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 20 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátil společně s poplatkem ve výši 16 372 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 2 598 Kč. Úrok byl sjednán pevnou částkou ve výši 1 925 Kč. Dále byly sjednány poplatky: úplata za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 447 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 000 Kč. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky.5. Z výzvy ze dne 26. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 16 106,95 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 55 388,06 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na společnost , právnická osoba, jako na přechodného věřitele. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 a její přílohy soud zjistil, že přechodný věřitel postoupil předmětnou pohledávku na žalobkyni.7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 30. 11. 2016, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 14 měsíčními splátkami ve výši 2 598 Kč. Úroková sazba byla sjednána pevnou částkou. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalovaného. Předmětná pohledávka byla přes přechodného věřitele postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána výzva před podáním žaloby.8. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.9. Dle § 2991 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Podle ustanovení § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Dle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.13. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný v rámci tohoto právního jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného a dále po něm nepožadovala tato tvrzení doložit, a tím si ověřit jejich správnost. Žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila listiny ze kterých ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou (§ 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru). Absolutně neplatná jsou taktéž ujednání o smluveném úroku a poplatcích.14. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. Žalovaný neuhradil nic. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný zbývající peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez prá