11 C 123/2024-31 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 8. 12. 2018 do 30. 7. 2020 a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení. V odůvodnění uvedla, že společnost , právnická osoba, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) poskytla žalované částku 10 000 Kč bez právního důvodu, neboť úvěrová smlouva byla shledána neplatnou v rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 7. 2021, č. j. 4 C 32/2021-60, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2022, č. j. 47 Co 128/2021-128 (dále jen předchozí rozhodnutí). Žalobkyně požaduje výše uvedený úrok od 8. 12. 2018, protože žalovaná byla vyzvána k úhradě již výzvou ze dne 30. 11. 2018. V předchozím rozhodnutí byl žalobkyni ovšem úrok přiznán až od 31. 7. 2020 a ve výši 8,25 % ročně, proto žalobkyně svůj nárok uplatnila touto žalobou. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že ta měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne 17. 5. 2018. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že byl sjednán úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat vrátit úvěr spolu s poplatkem ve výši 7 300 Kč. Z formuláře pro standardní informace soud zjistil parametry úvěr. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalovaná uvedla svůj měsíční příjem ve výši 10 704 Kč a své výdaje ve výši 6 000 Kč.4. Z dopisu ze dne 30. 11. 2018 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 17 586,48 Kč. Z dopisu ze dne 27. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 28 453,98 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na společnost , právnická osoba, Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni.6. Z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 7. 2021, č. j. 4 C 32/2021-60, soud zjistil, že předmětem řízení byla pohledávka ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 6. 2019 do zaplacení. Soud posoudil úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tak žalobkyni přiznal nárok na částku 8 300 Kč, která představuje jistinu sníženou o částečnou úhradu. Soud dále žalobu zamítl ohledně částky 14 008 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 6. 2019 do zaplacení. Náklady nepřiznal žádnému z účastníků.7. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2022, č. j. 47 Co 128/2021-128, soud zjistil, že odvolání bylo odmítnuto ohledně úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 12. 2018 do 17. 6. 2019. Dále byla změněna lhůta k plnění z původních 6 měsíců na 3 dny od právní moci rozsudku. Napadený rozsudek byl potvrzen v části, kterou byl zamítnut nárok na úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 6. 2019 do 30. 7. 2020 a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení. Napadený rozsudek byla dále změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení. Při posuzování počátku prodlení žalované soud vyšel z předžalobní výzvy ze dne 27. 7. 2020, která podle domněnky doby dojití v § 573 o. z. se dostala do dispoziční sféry žalované dne 30. 7. 2020, a tedy od dne 31. 7. 2020 byla žalovaná v prodlení.8. Z předložených listin soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou měla dne 17. 5. 2018 uzavřít smlouvu o úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s poplatky a úroky měsíčními splátkami. Žalobkyně uplatnila svůj nárok v řízení sp. zn. 4 C 32/2021 u zdejšího soudu. Výsledkem řízení (po rozhodnutí o odvolání v řízení 47 Co 128/2021) bylo, že úvěrová smlouva byla posouzena jako absolutně neplatná. Žalobkyni byla přiznána částka 10 000 Kč jako vydání bezdůvodného obohacení. Počátek prodlení byl určen podle předžalobní výzvy ze dne 27. 7. 2020, která se považuje za doručenou žalované dne 30. 7. 2020, a tedy první den prodlení je 31. 7. 2020. Žalobkyni tak byl přiznán úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení a dále byl zamítnut nárok na úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 6. 2019 do 30. 7. 2020 a nárok na úrok z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení.9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Pokud jde o úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 6. 2019 do 30. 7. 2020, tak soud došel k závěru, že o tomto nároku žalobkyně bylo již rozhodnuto v předchozím řízení, když byl tento nárok zamítnut (rozhodnutí soudu prvního stupně bylo v této části odvolacím soudem potvrzeno). Jedná se tak o věc rozsouzenou podle § 159a odst. 4 o.s.ř. Soud tak postupoval podle § 103 a § 104 odst. 1 o.s.ř. a řízení v uvedeném rozsahu pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavil.13. Zbytek nároku soud posoudil jako nárok na zaplacení příslušenství z nevrácené částky bezdůvodného obohacení. Soud zde vyšel i z rozhodnutí odvolacího soudu v předcházejícím řízení, neboť neshledal důvody, které by vedly k rozdílnému posouzení. Soud tak vychází z toho, že počátek vzniku prodlení žalované se odvíjí podle § 1958 odst. 2 o.z. od okamžiku doručení předžalobní výzvy ze dne 27. 7. 2020. Podle domněnky doby dojití (§ 573 o.z.) se má za to, že výzva byla žalované doručena dne 30. 7. 2020, a tedy žalovaná je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od 31. 7. 2020. Z tohoto důvodu tak žalobkyně nemá nárok na úrok z prodlení za období od 8. 12. 2018 do 17. 6. 2020.14. Počátku prodlení 31. 7. 2020 odpovídá výše úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Tato výše úroku z prodlení byla v předcházejícím řízení přiznána