11 C 128/2023-60 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 48 132,96 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 29. 7. 2019 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutou zápůjčku splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se zavázala vrátit prostřednictvím 18 měsíčních splátek společně s poplatkem ve výši 24 139 Kč sestávajícím z úroku ve výši 7 352 Kč (s úrokovou sazbou 29 % p.a.), poplatku za administrativní činnost ve výši 10 178 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 609 Kč nejpozději do 29. 1. 2021. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná svůj dluh řádně nehradila, poslední splátku uhradila dne 17. 2. 2020, přičemž vrátila pouze 4 900 Kč. Předmětná pohledávka bylo smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak celkem požaduje: jistinu ve výši 26 500 Kč, dlužný poplatek ve výši 21 632,96 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 770,39 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 975,73 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné částky 26 500 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 26 500 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 3. 8. 2022.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.3. Ze smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, ze dne 29. 7. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaná jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 30 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátil společně s poplatkem ve výši 24 139 Kč prostřednictvím 18 měsíčních splátek ve výši 3 008 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 29 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky.4. Z tabulky umoření soud zjistil přehled čerpání a splácení zápůjčky (bylo uhrazeno 4 900 Kč). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 a podacího lístku soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 8. 2022 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 64 006,64 Kč nejpozději do 18. 8. 2022.5. K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o zápůjčku). Tato karta byla žalovanou i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 29. 7. 2019. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalované, které žalovaná při žádosti sdělila. Takto bylo uvedeno, že v době žádosti o zápůjčku žalovaná žila s rodiči, důvodem žádosti o zápůjčku ve výši 30 000 Kč bylo vybavení domácnosti. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaná měla příjem z plného pracovního úvazku ve výši 17 575 Kč čistého měsíčně. Tento zdroj příjmů žalované byl jejím jediným. Zaměstnání žalované a výše jejího příjmu bylo předchůdkyní žalobkyně ověřeno oproti předložené pracovní smlouvě a výpisům z bankovního účtu. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaná při žádosti uvedla, že je tvoří 3 000 Kč jako splátka zápůjčky a 3 000 Kč jako ostatní měsíční výdaje. Žalovaná uvedla, že další příjmy její domácnosti činí 55 235 Kč, ale tyto příjmy nebyly nijak ověřeny ani specifikovány.6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.11. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně splnila požadavky kladené zákonem o spotřebitelském úvěru na ověřování úvěruschopnosti žalované. Předchůdkyně žalobkyně postupovala s takovou odbornou péčí, kterou by po ní bylo možné požadovat. Zjišťovala podstatné informace o poměrech žalované, které by byly způsobilé ovlivnit její schopnost řádně splácet zápůjčku. Informace poskytnuté žalovanou nadto sama ověřovala. Pokud předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že poměry žalované jí umožňovaly bez hrozby dalšího zadlužení či ohrožení vlastní výživy splácet předmětnou zápůjčku, učinila tak správně. Soud má s