11 C 167/2023-13 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 39 838 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 6. 2020 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, které se zavázala vrátit prostřednictvím 80 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 22 560 Kč sestávajícím z úroku ve výši 4 080 Kč (s úrokovou sazbou 20,74 % p.a.), poplatku za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 680 Kč nejpozději do 9. 1. 2022. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná svůj dluh řádně nehradila, poslední splátku uhradila dne 18. 10. 2021, přičemž vrátila pouze 6 722 Kč. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak celkem požaduje: jistinu ve výši 24 000 Kč, poplatky ve výši 15 838 Kč, kapitalizované úroky ve výši 6 056,08 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 431 Kč, úrok ve výši 20,74 % ročně z částky 24 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 30. 5. 2023.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 6. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaná jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 24 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátil společně s poplatkem ve výši 22 560 Kč prostřednictvím 80 týdenních splátek ve výši 582 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 20,74 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Ve smlouvě bylo sjednáno, že zákazník bude úvěr splácet v místě svého bydliště k rukám oprávněného pracovníka.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 a podacího lístku soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky.5. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 5. 2023 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 50 797,96 Kč nejpozději do 14. 6. 2023.6. K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o zápůjčku). Tato karta byla žalovanou i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 28. 6. 2020. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalované, které žalovaná při žádosti sdělila. Takto bylo uvedeno, že v době žádosti o úvěr žalovaná žila v nájmu. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaná měla příjem z plného pracovního úvazku ve výši 16 712 Kč čistého měsíčně. Tento zdroj příjmů žalované byl jejím jediným. Zaměstnání žalované a výše jejího příjmu bylo předchůdkyní žalobkyně ověřeno oproti předložené pracovní smlouvě a výplatním páskům. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaná při žádosti uvedla, že je tvoří 2 000 Kč na bydlení, 4 000 Kč na osobní výdaje. Použitelný příjem byl určen ve výši 10 712 Kč.7. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřely smlouvu ze dne 28. 6. 2020, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 80 týdenními splátkami ve výši 582 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 20,74 % ročně. Bonita žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalované a ověřena pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaná závazky splnila pouze částečně, když uhradila pouze 6 722 Kč. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023, oznámením byla žalovaná vyzvána k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 30. 5. 2023.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018,