11 C 224/2023-14 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 15 523,20 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, .) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 8. 3. 2021 (nárok č. 1). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se zavázal vrátit prostřednictvím 14 měsíčních splátek společně s poplatkem ve výši 17 184 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 925 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč nejpozději do 8. 5. 2022. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně požaduje částku 3 124,48 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 12 398,72 Kč od 9. 5. 2022 do 16. 1. 2023. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a ze dne 1. 2. 2023. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 24. 5. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 3. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 20 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátil společně s poplatkem ve výši 17 184 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 2 656 Kč. Úrok byl sjednán pevnou částkou ve výši 1 925 Kč. Dále byly sjednány poplatky: úplata za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení s úhradou dlužné částky. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky.4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry spotřebitelského úvěru. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že žalovanému měl být zaslán obyčejný dopis ze dne 16. 3. 2023.5. K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila žádost o úvěru (karta). Tato karta byla žalovaným i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 8. 3. 2021. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při žádosti sdělil. Takto bylo uvedeno, že v době žádosti o úvěr žalovaný žil ve vlastním bydlení. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaný měl příjem z plného pracovního úvazku ve výši 20 980 Kč čistého měsíčně. Tento zdroj příjmů žalovaného byl jeho jediným. Zaměstnání žalovaného a výše jeho příjmu bylo předchůdkyní žalobkyně ověřeno oproti potvrzení od zaměstnavatele. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaný při žádosti uvedl, že je tvoří 3 000 Kč na bydlení a 9 520 Kč na dopravu a jídlo. Použitelný měsíční příjem byl určen ve výši 8 460 Kč.6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022, dílčí smlouvy ze dne 1. 2. 2023 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023 a 26. 2. 2023 a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 3. 2. 2023 žalobkyně uhradila cenu postoupených pohledávek. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 37 559,82 Kč nejpozději do 5. 4. 2023. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2023 a podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 37 400,17 Kč nejpozději do 2. 6. 2023.7. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 8. 3. 2021, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 14 měsíčními splátkami ve výši 2 656 Kč. Úroková sazba byla sjednána pevnou částkou. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalovaného a ověřena potvrzením zaměstnavatele. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána výzva před podáním žaloby.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Vě