11 C 278/2024-16 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 245 213,77 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .) dne 16. 7. 2018 smlouvu o úvěru č. , IBAN, . Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru (dále jen „obchodní podmínky“) a Sazebník. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, které byly žalovanému vyplaceny převodem na účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku měsíčními splátkami ve výši 3 867 Kč do 27. dne příslušného měsíce. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 5,40 % ročně. Žalovaný nehradil splátky řádně, a proto byl úvěr ke dni 18. 1. 2023 zesplatněn. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena lustrací v registrech, prověřením výpisů z účtu žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 7. 10. 2023. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 162 160,54 Kč spolu s poplatkem ve výši 1 000 Kč a smluvním úrokem ve výši 5,40 % ročně z částky 162 160,54 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ze stejné částky od 19. 1. 2023 do zaplacení. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 82 053,23 Kč (0,1 % denně ode dne 19. 1. 2023 do 7. 6. 2024 z částky jistiny).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), § 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Ze žádosti o úvěr č. , IBAN, ze dne 16. 7. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr ve výši 300 000 Kč převodem na bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku prostřednictvím 96 měsíčních splátek ve výši 3 867 Kč k 27. dni příslušného měsíce. Úrok byl sjednán ve výši 5,40 % ročně. Klient se rovněž měl zavázat zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den případného prodlení (čl. VI. odst. 4 smlouvy). Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, sazebník a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud zjistil parametry úvěru. V žádosti žalovaný uvedl svůj čistý příjem ve výši 34 866 Kč měsíčně a své výdaje ve výši 11 750 Kč. Dále uvedl, že vlastní byt. Z akceptačního dopisu soud zjistil, že právní předchůdkyně akceptovala uzavření úvěrové smlouvy se žalovaným. Z potvrzení o výši příjmu zaměstnance soud zjistil, že žalovaný měl příjem ve výši 32 000 Kč hrubého měsíčně. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti ze dne 7. 6. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 34 866 Kč a z jeho výdajů ve výši 28 247 Kč. Příjem byl ověřen u zaměstnavatele. Lustrace v registrech byla bez záznamu. Poskytnutí úvěru tak bylo schváleno.4. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil způsob splácení úvěru a výši dlužné částky. Z upomínek ze dne 27. 5. 2022, 15. 7. 2022, 23. 9. 2022, 21. 10. 2022, 11. 11. 2022 a 9. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek. Z dopisu ze dne 3. 1. 2023 soud zjistil, že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 18. 1. 2023. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka byl postoupena na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 163 160,54 Kč.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně měl uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 300 000 Kč, a to převodem na jeho účet. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou částku včetně úroku. Pro případ prodlení se splacením úvěru se měl žalovaný zavázat k úhradě smluvní pokuty. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaném bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích a lustrací v dostupných registrech.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Na základě předložených listinných důkazů a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení posoudil soud závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky a před jejímž uzavřením řádně posoudila schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet. Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že nesplácel úvěr řádně a v čas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně dluh žalovaného v souladu se smlouvou ke dni 18. 1. 2023 zesplatnila. Žalobkyně dále prokázala, že její právní předchůdkyně na ni postoupila předmětnou pohledávku. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že svůj dluh vůči žalobkyni v žalované výši uhradil, případně že tento dluh zanikl jiným způsobem, má soud za to, že žalovaný poskytnutou jistinu úvěru řádně a včas nevrátil. Proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jistinu úvěr spolu s poplatky a smluvní pokutou ve výši 245 213,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 162 160,54 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 5,40 % ročně z částky 162 160,54 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení. Soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z přisouzené částky jistiny, neboť žalovaný je v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Žalovaný je povinen zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 657 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 809 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 245 213,77 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, kvalifikovaná výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 13