11 C 288/2023-13 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 14 189,94 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, .) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 20. 10. 2021 (nárok č. , hodnota, ). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázala vrátit prostřednictvím 14 měsíčních splátek společně s poplatkem ve výši 12 888 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč nejpozději do 20. 12. 2022. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná svůj dluh řádně nehradila. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně požaduje částku 359,59 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 13 830,35 Kč od 21. 12. 2022 do 16. 1. 2023. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a ze dne 1. 2. 2023. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 24. 5. 2023.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 10. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaná jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 15 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátil společně s poplatkem ve výši 12 888 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč. Úrok byl sjednán pevnou částkou ve výši 1 444 Kč. Dále byly sjednány poplatky: úplata za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení s úhradou dlužné částky. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry spotřebitelského úvěru.4. K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně předložila žádost o úvěr (karta). Tato karta byla žalovanou i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 20. 10. 2021. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalované, které žalovaná při žádosti sdělila. Takto bylo uvedeno, že v době žádosti o úvěr žalovaná žila ve vlastním bydlení. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaná měla příjem z plného pracovního úvazku ve výši 20 785 Kč čistého měsíčně. Tento zdroj příjmů žalované byl jejím jediným. Zaměstnání žalované a výše jejího příjmu byla předchůdkyní žalobkyně ověřena oproti pracovní smlouvě a výpis z bankovního účtu. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaná při žádosti uvedla, že je tvoří 1 000 Kč na bydlení, 2 000 Kč na dopravu a jídlo a 1 328 Kč splátky na jiné úvěry. Použitelný měsíční příjem byl určen ve výši 16 457 Kč.5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022, dílčí smlouvy ze dne 1. 2. 2023 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023 a podacího lístku soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 3. 2. 2023 žalobkyně uhradila cenu postoupených pohledávek. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 33 611,97 Kč nejpozději do 2. 6. 2023.6. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřely smlouvu ze dne 20. 10. 2021, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 14 měsíčními splátkami ve výši 1 992 Kč. Úroková sazba byla sjednána pevnou částkou. Bonita žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalované a ověřena pracovní smlouvou a výpisem z účtu. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána výzva před podáním žaloby.7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a