20 C 113/2024-81 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 11 137 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 12. 2022 mezi žalovaným a žalobkyní. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného. Na základě takto zjištěných údajů žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se zavázal vrátit prostřednictvím měsíčních splátek společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalovaný musel každý měsíc uhradit alespoň přirostlé úroky za poslední období. Jelikož žalovaný úvěr řádně nehradil, tak dopisem ze dne 3. 4. 2023 byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 6. 4. 2023. Žalovanému byla zaslána výzva před podáním žaloby dne 15. 10. 2023. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 1 337 Kč za období od 7. 4. 2023 do 15. 10. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku až do výše 20 000 Kč převodem na účet. Zákazník se zavázal vyčerpanou částku vrátit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Zákazník měl hradit úvěr splátkami alespoň ve výši úroků přirostlých za poslední období. V článku 4.2 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, se kterou je žalovaný v prodlení. V čl. 6 je uvedeno, že věřitel může požadovat zaplacení celého úvěru v případě prodlení zákazníka delším než 2 měsíce. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky.4. Z dopisu ze dne 3. 4. 2023 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění celého úvěru ke dni 6. 4. 2023. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně obdržela částku 1 Kč z účtu , Anonymizováno, , a to dne 29. 11. 2022. Žalobkyně dne 2. 12. 2022 odeslala částku 7 000 Kč na účet , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .5. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný obdržel dne 7. 10. 2022 mzdu ve výši 27 021 Kč, dne 7. 11. 2022 mzdu ve výši 25 685 Kč, dne 8. 9. 2022 mzdu ve výši 25 641 Kč, dne 11. 7. 2022 mzdu ve výši 23 075 Kč, dne 8. 8. 2022 mzdu ve výši 25 351 Kč. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný uvedl své příjmy ve výši 26 004 Kč měsíčně a své výdaje ve výši 3 500 Kč měsíčně. Žalobkyně předložila fotografii občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného. Z výzvy k úhradě ze dne 15. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 23 841,52 Kč do tří dnů.6. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 2. 12. 2022, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit měsíčními splátkami, přičemž každý měsíc musel splatit alespoň přirostlé úroky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný vyčerpal částku ve výši 7 000 Kč. Bonita žalovaného byla žalobkyní zkoumána na základě tvrzení žalovaného a ověřena oproti výpisům z účtu. Žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 15. 10. 2023. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou dlužné částky.7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud posoudil závazek mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že žalovanému poskytla částku 7 000 Kč, ale žalovaný dosud neuhradil celou částku. Žalobkyně prokázala, že ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta. Žalobkyně dále prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného zejména tím, že měla přehled o příjmech a výdajích na účtu žalovaného a dále lustrací v bankovních i nebankovních databázích. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokazoval, že by žalovanou částku žalobkyni vrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 137 Kč (jistina, kapitalizované úroky a smluvní pokuta). Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 7. 4. 2023, soud proto žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 9 800 Kč od 7. 4. 2023 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.12. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla zcela úspěšná, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen „a. t.“) ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění). Dále zástupci žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t. ve výši 300 K