8 C 145/2024-21 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 60 074,80 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , dříve , právnická osoba, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách se žalovaným dne 27. 1. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr, který žalovaný čerpal v konečné částce 60 074,80 Kč. Poskytnutý úvěr byl splatný dne 9. 12. 2023, ale žalovaný dluh nehradil a dluží žalobou uplatněnou částku. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po zaslání předžalobní upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která se omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Soud v rámci provádění dokazování zjistil, že listina označená jako „Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ obsahuje informace o poskytnutí a splácení revolvingového úvěru s tím, že celková výše spotřebitelského úvěru je až do výše 40 000 Kč a minimální splátka činí 13 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která z částek je vyšší. Celková částka k zaplacení je vyčíslena na 71 838,95 Kč, úroková sazba je stanovena na 0,4026 denně, RPSN 299,98 %. Shodné údaje zjistil soud i z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru, která není nikým podepsána. Ani z výše uvedených listin a ani z dokumentu označeného jako „Loan application info“, který byl soudu předložen pouze v anglickém jazyce, nelze zjistit, že by žalovaný smlouvu akceptoval.4. , právnická osoba, k žádosti soudu sdělila, že ke dni 10. 8. 2023 byl bankovní účet č. , č. účtu, veden ve prospěch žalovaného.5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2024 a smlouvy o postoupení pohledávek (z 27. 1. 2020, ve znění dodatku z 18. 11. 2021) včetně příloh, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a její postoupení bylo žalovanému oznámeno. Výzvou ze dne 20. 1. 2024 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 74 013,80 Kč do 3 dnů ode dne doručení této výzvy.6. Z listiny označené jako „Platební informace“ soud nezjistil žádné pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti, neboť tímto přípisem adresovaným žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně informovala o své evidenci peněžních toků, které měly směřovat k žalovanému. Žádné důkazy prokazující skutečný převod financí žalovanému na v předchozím odstavci specifikovaný bankovní účet navrženy nebyly, přičemž ani žalobkyní předložený přehled finančních pohybů zpracovaný v anglickém jazyce výplatu prokázat nemůže. Žádné skutečnosti nebyly zjištěny ani ze Standardních podmínek úvěru, které nejsou nikým podepsány. Dle žalobních tvrzení byla úvěruschopnost žalovaného ověřena v ISIRu, CEE, CRKI, EUCB, což nebylo nijak prokazováno.7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 104 ZoSÚ smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.10. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.11. Soud zhodnotil výše uvedená zjištění z hlediska shora uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi stranami byla uzavřena tvrzená smlouva o revolvingovém úvěru. Otázku elektronických podpisů upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Pro elektronický podpis platí, že musí být jednoznačně spojen s podepisující osobou, tak aby umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Vzhledem k tomu, že toto nebylo v daném případě zajištěno, nebylo prokázáno, že by existoval dokument s elektronickým podpisem žalovaného, a to v podobě, kterou žalobkyně předkládá. Tedy žádná elektronicky uzavřená smlouva nebyla soudu předložena. Za důkaz o existenci smlouvy nemohl soud považovat dokumenty označené jako „Standardní informace o spotřebitelském úvěru“, či jako „Smlouva o revolvingovém úvěru“, když tyto neobsahují žádný podpis, kterékoliv ze stran smlouvy. Nelze proto dovodit, že by existovaly projevy vůle obou označených účastníků smlouvy, které by měly směřovat ke konsenzu ohledně podstatných náležitostí. Soud má za to, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, a neprokázala, že mezi její právní předchůdkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, jak tvrdila v žalobě. Žalobkyně současně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jakékoliv finanční prostředky. V tomto ohledu nebyly navrženy žádné důkazy. Důkazem o úhradě nejsou interní přehledy právní předchůdkyně žalobkyně, ani vystavená faktura. Dotaz na banku žalovaného pak byl žalobkyní navrhován k prokázání pouhého vlastnictví účtu, nikoliv k realizaci bankovních převodů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, nemohla být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a o převodu finančních částek, neboť soud toto poučení činí zásadně při jednání. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní a žalovanou n