21 C 341/2024-46 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou ve znění jejího doplnění se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 44 528,01 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 5. 11. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 20 000 Kč, když žalované finance vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Částku, která jí byla poskytnuta na základě smlouvy, se žalovaná zavázala spolu s částkou ve výši 17 184 Kč splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Tato částka je tvořena úrokem ve výši 1 014 Kč, dále z částky za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, částky za administrativní činnosti ve výši 2 700 Kč a částky za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600. Schopnost žalované splácet byla osvědčena informacemi poskytnutými žalovanou a ověřena z dokumentů předložených žalovanou. Žalovaná svou povinnost splnila pouze zčásti, když neuhrazena zůstala jistina ve výši 18 632 Kč. Dne 20. 5. 2024 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Za období od postoupení pohledávky žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.2. Žalovaná při jednání soudu, kterého se účastnila prostřednictvím videokonference, svůj dluh uznala.3. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 11. 2022 byla tato uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 014 Kč, částku za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 9 800 Kč, částku za náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a částku za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 3 600 Kč; celkem tak byla žalovaná povinna uhradit částku 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že předmět úvěru jí byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Přílohu č. 1 smlouvy tvořil předpis splátek.4. V žádosti o úvěr ze dne 5. 11. 2022 je k osobě žalované vyplněno, že je , Anonymizováno, , žije s rodiči, má středoškolské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost a její příjmy pochází ze zaměstnání. Její příjem tak dosahuje částky 28 512 měsíčně, měsíční výdaje žalované jsou odhadnuty na 5 000 Kč, z toho 2 000 Kč na bydlení a energie, 2 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a částka 1 000 Kč na splátky stávajících půjček. V části označené jako „doložení příjmů žadatele“ jsou zatržena políčka pracovní smlouva a potvrzení od zaměstnavatele. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u , právnická osoba, , smlouva byla uzavřena dne 3. 7. 2018 na dobu neurčitou. Pracovní doba žalované činila 37,5 hodin týdně s tím, že mzda byla dohodnuta ve výši 128 Kč na hodinu. Žalovaná souhlasila s prací přesčas s limitem 150 hodin za kalendářní rok. Z potvrzení o příjmu bylo zjištěno, že ke dni 2. 11. 2022 byl zaměstnavatelem žalované potvrzen její čistý měsíční příjem ve výši 28 512 Kč.5. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná žalobkyni uhradila částku 2 656 Kč dne 6. 11. 2022, jiné splátky hrazeny nebyly.6. Smlouvou uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 20. 5. 2024 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2024.7. Předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2024, která byla dle podacího lístku podána k přepravě dne 11. 9. 2024, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 25. 9. 2024.8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu ze dne 5. 11. 2022, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 14 měsíčními splátkami ve výši 2 656 Kč. Úrok byl sjednán pevnou částkou 1 014 Kč. Žalovaná se dále zavázala uhradit částku za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 9 800 Kč, částku za náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 700 Kč a částku za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 3 600 Kč; celkem tak byla žalovaná povinna uhradit částku 37 184 Kč. Bonita žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalované a předložení dokladů. Žalovaná závazek splnila pouze částečně. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2024. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná netvrdila a ani neprokázala, že by uhradila jiné částky, než tvrdila žalobkyně v žalobě, učinil soud závěr, že žalovaná žalobkyni uhradila částku 2 656 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou.9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá