22 C 175/2025-42 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 718,32 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 15. 3. 2022 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě předmětné smlouvy žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 7 600 Kč a zavázal se tuto částku vrátit do 13. 4. 2022. Návrh k uzavření smlouvy vzešel od žalovaného prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz, kde žalovaný vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, vybral si požadované parametry úvěru, seznámil se se s podmínkami smlouvy a příslušnými ceníky a tyto odsouhlasil. Částka 2 450 Kč byla poskytnuta žalovanému na jeho účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný dluh nesplatil řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes výzvy žalobkyně.2. Žalovaný se se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byla řádně předvolán v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanským soudním řádem (dále též jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se k jednání nedostavila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Z dokumentu nazvaného jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný jako klient je identifikován jménem, příjmením, datem narození, adresou trvalého pobytu, telefonním číslem, číslem občanského průkazu a e-mailem. Právní předchůdkyně žalobkyně se coby věřitel (resp. „úvěrující“) měla zavázat k poskytnutí částky 7 600 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Dokument není ze strany žalovaného podepsán, stejně jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, které obsahují shodné informace jako smlouva.4. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 15. 3. 2022 na označený účet č. , č. účtu, zaslala částku 7 600 Kč.5. Dle sdělení , právnická osoba, ., byl účet č. č. , č. účtu, veden pro žalovaného a dle výpisu z tohoto účtu na něj byla dne 15. 3. 2022 připsána částka 7 600 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 12. 2024 a současně byl žalovaný v tomto dopise vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Dle podacího lístku byla výzva téhož dne odeslána žalovanému.7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu označeném jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 3. 2022 je jako věřitel (resp. „úvěrující“) označena společnost , právnická osoba, . a žalovaný jako klient, který je identifikován jménem, příjmením, datem narození, adresou trvalého pobytu, telefonním číslem, číslem občanského průkazu a e-mailem. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 600 Kč na účet , č. účtu, . Dokument není ze strany žalovaného podepsán, stejně jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, které obsahují shodné informace jako smlouva. Poskytnutí částky 7 600 Kč na účet žalovaného bylo prokázáno potvrzením o provedené platbě; obdržení částky na účtu žalovaného stejně jako vlastnictví účtu žalovaného bylo ověřeno sdělením , právnická osoba, . Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2024 a smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a její postoupení žalovanému oznámeno. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů. Výzva byla odeslána v den jejího sepsání.8. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.13. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav z hlediska výše uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi její právní předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Otázku elektronických podpisů upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 ze dne 23. července 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Pro elektronický podpis platí, že musí být jednoznačně spojen s podepisující osobou, tak aby umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně předložila soudu pouze nepodepsaný dokument, nebylo prokázáno, že by žalovaný akceptoval (byť elektronicky) dokument právě v podobě, kterou žalobkyně předkládá. S ohledem na to, že žalovaný čerpal finanční prostředky od právní předchůdkyně žalobkyně, je zřejmé, že k nějakému jednání mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo. Není však prokázáno, že výsledkem těchto jednání bylo uzavření smlouvy za podmínek tvrzených žalobkyní. Žalobkyně tedy neprokázala, že mezi její právní předchůdkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru v podobě, jak tvrdila v žalobě. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru v tvrzené podobě, neboť soud toto poučení činí zásadně při jednání. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru.14. Nadto je třeba rovněž uvést, že žalobkyně dále neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila svoji povinnost odborně posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při nesplnění této povinnosti je nutné takovou smlouvu posoudit rovněž jako neplatnou, a to dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem tohoto zákona je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. I z tohoto důvod