18 C 381/2025-20 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví s odůvodněním, že žalobkyni a žalovanému náleží do podílového spoluvlastnictví pozemek st. č. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, , rodinný dům, a pozemek p. č. , parcelní číslo, , oba v katastrálním území , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , číslo, (dále jen „nemovitosti“). Výše spoluvlastnického podílu žalobkyně na předmětných nemovitostech činila 3/8 a výše spoluvlastnického podílu žalovaného 5/8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vypořádání spoluvlastnictví, avšak žalovaný na výzvu nereagoval. S ohledem na tyto skutečnosti žalobkyně přistoupila k podání žaloby a navrhuje, aby soud svým rozhodnutím spoluvlastnictví k nemovitostem zrušil a nařídil jejich prodej v dražbě, neboť nemovitosti nejsou dělitelné a žalobkyně o ně nemá zájem.2. Žalovaný ve vyjádření ze dne , datum, a ze dne , datum, uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Žádná nabídka k vypořádání majetku mu doručena nebyla a má za to, že prodejem majetku formou dražby by bylo dosaženo minimálního zhodnocení nemovitosti. Prodej by měl nepřiměřené sociální dopady, neboť v nemovitosti dlouhodobě bydlí bratr žalovaného, který je nemocný, bez dostatečných finančních prostředků a je odkázán na sociální dívky. Prodej nemovitosti by pro něj znamenal ztrátu jediného bydlení a faktické ohrožení jeho základních životních podmínek. Setrvání ve spoluvlastnictví žalobkyni nezpůsobuje nenahraditelnou újmu, zatímco prodej by měl závažné a nevratné důsledky pro osoby fakticky užívající nemovitost. Žalovaný odmítá nabídku odkupu spoluvlastnického podílu za 600 000 Kč, kterou považuje za nepřiměřenou. V případě dalšího řízení žalovaný požaduje, aby případná hodnota podílu byla stanovena znaleckým posudkem, nikoli jednostranným požadavkem žalobce.3. Při jednání konaném dne , datum, účastníci vyjádřili snahu se dohodnout mimosoudně tak, že pokud by to bylo možné, oddělili by část pozemku parc. č. , parcelní číslo, , a tento převedli do výlučného vlastnictví žalobkyně jako kompenzaci jejího spoluvlastnického podílu. Za účelem mimosoudních jednání bylo jednání odročeno. K mimosoudní dohodě účastníků poté nedošlo, což shodně soudu sdělili s tím, že reálné rozdělení tohoto pozemku není možné. Žalobkyně setrvala na podaném návrhu, žalovaný výslovně uvedl, že o nabytí nemovitých věci do svého vlastnictví nemá zájem.4. Z nesporných tvrzení účastníků a výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, spoluvlastnický podíl žalobkyně odpovídá id. 3/8 a podíl žalovaného id. 5/8. Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku nebyla mezi účastníky uzavřena žádná dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaný nabyl svůj spoluvlastnický podíl darovací smlouvou ze dne , datum, , žalobkyně pak na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu Exekutorský úřad , adresa, č. j. , číslo jednací, ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, . Spoluvlastnický podíl žalobkyně je zatížen smluvním zástavním právem a zákazem zatížení.5. Z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že v domě, o který se jedná, od narození dosud bydlí jeho bratr, kterému je nyní 59 let. Trpí cukrovkou, vysokým krevním tlakem, má problémy se srdcem, vlivem cukrovky má zhoršený zrak a má jakousi dušnost. Žalovanému není známo, zda bratr pobírá invalidní důchod, ale do zaměstnání nechodí a žije ze sociálních dávek. Není omezen ve svéprávnosti, žalovaný sám k němu nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobce nedokáže říci, z jakého důvodu bratr nemůže pracovat, je to údajně z důvodu dušnosti, ale lékařskou zprávu nemá k dispozici. Soud si ji může vyžádat. Dům postavili rodiče žalovaného koncem 50. let, od té doby zde jeho rodina žije. Žalobce v domě nebydlí, žije na adrese , adresa, v domě, který byl původně v jeho vlastnictví, nicméně ho přepsal na syna a nyní v něm má zřízeno věcné břemeno osobního užívání. Žalobce pobírá starobní důchod, který je v současné době ve výši , částka, , má úspory asi ve výši , částka, . Nevlastní žádný majetek vyšší hodnoty, který by mohl případně prodat. Nemá zájem podíl žalobkyně na domě odkoupit, protože v domě nikdy bydlet nebude.6. Podle § 1140 zák. č. 89/2012 S., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení od spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.7. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.8. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.9. Podle § 1147 věta prvá o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.10. Soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti.11. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci: Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, spoluvlastnický podíl žalobkyně odpovídá id. 3/8 a podíl žalovaného id. 5/8. Žalobkyně již dále nechce setrvávat ve spoluvlastnictví, když ani přes veškerou snahu soudu se v řízení nepodařilo dosáhnout uzavření jakékoli dohody účastníků. Naopak žalovaný odkázal na ust. § 1140 odst. 2 o. z. a uvedl, že se žalobkyně domáhá svého práva za zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jen k újmě žalovaného.12. Z tvrzení žalovaného a jeho účastnického výslechu je patrné, že žalovaný důvody pro aplikaci § 1140 odst. 2 věta druhá o. z. (a tedy případně pro zamítnutí žaloby z důvodu zde uvedených) spatřuje v tom, že v době bydlí dlouhodobě jeho nemocný bratr, který nemá jinou možnost bydlení.13. Pokud jde o otázku „újmy některého ze spoluvlastníků“ (v tomto případě žalovaného), tak v rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 5159/2014 (Rc 101/2016) Nejvyšší soud zdůraznil, že pro posouzení, zda byla některému ze spoluvlastníků způsobena újma, jsou podstatné subjektivní okolnosti přechodné povahy. V rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 300/2016 pak Nejvyšší soud konstatuje, že případná újma má být způsobena spoluvlastníku, nikoli třetí osobě, např. oprávněným v exekučním řízení. Podle komentáře k § 1140 Občanského zákoníku, 2. vydání (3. aktualizace), C. H. Beck 2024, autor P. Coufalík uvádí, že ustanovení § 1140 odst. 2 věta druhá o. z. má „zabránit zásadnímu vzniku újmy, která by spoluvlastníkovi vznikla okamžitým zrušením spoluvlastnictví. Judikatura ovšem zdůrazňuje, že musí jít o okolnosti dočasného charakteru, např. časově omezená zdravotní indispozice, přičemž by mělo jít o výjimečné okolnosti, které se zpravidla při zrušení spoluvlastnictví nevyskytují. Již prvorepubliková judikatura zdůrazňovala, že ztráta bydlení není sama o sobě na překážku zrušení spoluvlastnictví, neboť ta je zpravidla nutným důsledkem zrušení spoluvlastnictví (NS SR Rv I 826/21 = Vážný 1438, Rv II 31/30 = Vážný 10550). Obdobně vyšší věk spoluvlastníka a s tím spojené dlouhodobé zdravotní problémy, citová vazba při dlouhodobém užívání nemovitosti, absence finančních prostředků k vyplacení náhrady dalším spoluvlastníkům nejsou na překážku zrušení spoluvlastnictví (NS 22 Cdo 5159/2014 = Rc 101/2016, 22 Cdo 2135/2016, 22 Cdo 324/2016, 22 Cdo 661/2016). Byť právní úprava poněkud nepřesně uvádí „újma jen některého ze spoluvlastníků“, zcela logicky může jít i o újmu, která se dotýká více spoluvlastníků. Judikatura naopak zdůrazňuje, že újma některého ze spoluvlastníků se zkoumá toliko ve vztahu k dotčenému spoluvlastníkovi, a ne ve vztahu k třetím osobám (NS 22 Cdo 300/2016, ČSR Rv II 892/29 = Vážný 10377); to však nelze vykládat mechanicky, neboť s ohledem na ústavně zaručené právo na ochranu soukromého a rodinného života může spoluvlastník důvodně pociťovat újmu osob jemu blízkých (§ 22), a proto i k jejich poměrům lze do jisté míry přihlédnout.“14. Z citovaného lze dovodit, že žalovaným tvrzené okolnosti nemají vliv na důvodnost podané žaloby. Žalovaný sám v domě nebydlí, bydlí zde pouze jeho bratr, který sám nemá k nemovitostem vlastnické nebo jiné věcné právo. Žalovaný v domě bydlet ani nechce, má zajištěno jiné bydlení v domě, ve kterém má zřízeno věcné břemeno osobního užívání. Protože by tedy případná újma vznikla pouze třetí osobě, nikoli žalovanému, není naplněna základní podmínka pro zamítnutí žaloby.15. Ve smyslu § 1143 o. z. jsou tedy dány důvody pro to, aby o zrušení spoluvlastnictví rozhodl soud, což bylo učiněno výrokem I. tohoto rozsudku.16. Pokud jde o způsob vypořádání, zabýval se soud nejprve možností reálného rozdělení nemovitostí. Podle toho, co vyplýv