CS · EN DE FR brzy

19 C 313/2021-19 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

ECLI: ECLI:CZ:OSJN:2021:19.C.313.2021.1
Datum: 2021-09-27
Předmět: o zaplacení 85 500 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 137 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2048 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.",
["peněžité plnění""postoupení pohledávky""smlouva o úvěru"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o zaplacení 85 500 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 142 (99/1963 Sb.), § vyhl. č. 177/1996 Sb., § 137 (99/1963 Sb.), § 2048 (89/2012 Sb.).
Žalobce se domáhal zaplacení částky 85 500 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovaným právní předchůdce žalobce [právnická osoba] Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 s účinností ke dni 28.8.2020, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 8.9..2020. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení řádně vykázáno, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem úvěrové smlouvy, Všebecných obchodních podmínek, standardní informace o spotřebitelském úvěru, tří upomínek, výpisů z účtu původního věřitele – čerpání úvěru, verifikační platba, smlouvy o postoupení pohledávky, předžalobní upomínky. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaný uzavřel se žalobcem uvěrovou smlouvu dne 11.2.2019 a získal úvěr ve výši 60 000 Kč, čímž souhlasil s jeho obchodními podmínkami. Žalovaný se zavázal vrátit vedle úvěrované částky navíc kapitalizovaný úrok ve výši 63 685 Kč, což představuje úrokovou sazbu 55,04 % ročně. Úvěr měl být zaplacen ve 36 měsíčních splátkách po 3 435,70 Kč, přičemž poslední splátka měla být zaplacena dne 11.2.2022. Žalovaný svůj závazek ve lhůtě splatnosti neuhradil a zaplatil celkem 52 871,70 Kč Smluvní strany si dohodly, že žalovaný v případě prodlení s vrácením zápůjčky povinen zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Žalovaný ke dni postoupení 28.8.2020 dlužil žalobci vedle jistiny 60 000 Kč, smluvní úrok 10 814 Kč, za 3 ks upomínky 150 Kč a smluvní pokutu 25 800 Kč za období od 12.6.2019 do 10.8.2020. Platby zaplacené žalovaným na dluh byly podle čl. 3 bod 3.11. Obchodních podmínek započteny na pohledávku 150 Kč na náklady upomínání, 25 800 Kč na smluvní pokutu a zbytek na dlužnou jistinu do výše 26 921. Nesplacená jistina tedy činí 33 078,83 Kč, kterou je povinen žalovaný zaplatit. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti. Soud žalobě vyhověl v základu nároku. Úrok z prodlení z dlužné jistiny dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po účinném postoupení pohledávky na žalobce. Smluvní pokuta byla přiznána žalobci v souladu s ustanovením § 2048 o.z. Nemohl totiž žalobě vyhovět především v rozsahu uplatněného smluvního úroku 55,04 % p.a., neboť tato výše je v rozporu s dobrými mravy, jak má na mysli občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Podle § 2 odst.3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 3 odst. l soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Podle § 6 odst.1 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst.2 cit. ust. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 7 se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Dobré mravy jsou dlouhodobě chápány judikaturou Nejvyššího soudu jako korektiv v platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu přímo neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. Dobré mravy mají původ v jiných systémech než je právo, zejména v morálce či v sociálních normách, a mají povahu hodnot, jejichž porušení nelze přiznat právní ochranu. Institut dobrých mravů slouží jako nástroj ke korekci nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti vyplývající z konkrétních okolností daného případu. Za rozhodující okamžik pro zkoumání rozporu s dobrými mravy je pak třeba považovat okamžik, kdy k právnímu jednání došlo; tj. v daném případě jde o okamžik uzavření úvěrové smlouvy. Soud má podle § 577 o.z. možnost, je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změnit tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Podle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. V daném případě soud má zato, že žalovaná nebyla schopna zmíněnou neplatnost rozpoznat a pokud by toho schopna byla, by posuzovaný kontrakt neuzavřela. Ujednání o výši obchodního úroku (čl.II bod 2 úvěrové smlouvy) tak posoudil jako neplatné a žalobu v tomto rozsahu zamítl. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, pokud jde o položky rozhodné pro stanovení mimosmluvní odměny advokátů, proto má dle § 142, odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 3 420 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. za dva úkony po 4 540 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez řádného právního rozboru, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Celkové náklady řízení činí 18 243 Kč.

Citovaná ustanovení

§ 2 (89/2012 Sb.)§ 2048 (89/2012 Sb.)§ 2395 (89/2012 Sb.)§ 2399 (89/2012 Sb.)§ 577 (89/2012 Sb.)§ 580 (89/2012 Sb.)§ 137 (99/1963 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)
DomůŽivotní situaceŽivnostiOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.