5 C 35/2021-119 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Dne 10. 9. 2020 byla na soud doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, s tím, že ze svých výlučných prostředků na účtu č. [bankovní účet] zaslal dne 18. 1. 2014 na účet žalované č. [bankovní účet], oba vedené u společnosti mBank S.A., organizační složka, částku 100 000 Kč jako zápůjčku za účelem uhrazení mimořádné úvěrové splátky u společnosti Raiffeisen stavební spořitelna a.s. z jejího vlastního závazku, že byl následně informován, že peněžní prostředky byly řádně použity, že ze svých výlučných prostředků na účtu č. [bankovní účet] zaslal dne 18. 1. 2014 na spořicí účet žalované č. [bankovní účet], vedený u společnosti A Bank a.s., částku 400 000 Kč do jakési přechodné správy za účelem jejich zhodnocování bez možnosti s ní disponovat, když na jejím účtu byly výhodnější podmínky (vyšší úrok), že dohody mezi účastníky měly pouze ústní podobu a že žalovaná byla opakovaně vyzývána k vrácení dlužné částky, ale marně. 2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou, i když potvrdila finanční převody. Uvedla, že se nejednalo o dočasné poskytnutí peněžních prostředků, že s žalobcem žádnou smlouvu o zápůjčce ani smlouvu o správě peněz neuzavřela, že převody se uskutečnily za trvání manželství, že s žalobcem žila ve společné domácnosti již cca 1,5 roku před uzavřením manželství, že v té době pobývali v Praze v bytě v jejím výhradním vlastnictví a veškeré náklady spojené s bydlením hradila pouze ona, hradila i většinu nákladů na chod společné domácnosti, že v květnu 2014 se odstěhovala do [obec], žalobce jí následoval až v srpnu nebo září téhož roku, že nejméně tak pět měsíců užíval bezplatně její byt, přičemž veškeré náklady hradila ze svého příjmu, že v té době vložila do společného jmění částku 250 000 Kč z odstupného při skončení pracovního poměru, že převedené prostředky považovala za formu kompenzace jí dříve vynaložených nákladů při společném soužití a příspěvek na náklady budoucí a že požadavek na vrácení peněz byl vznesen až po rozvodu manželství. Pokračovala tím, že za trvání manželství nelze uzavřít smlouvu o zápůjčce ani nemůže mezi manžely vzniknout vztah z bezdůvodného obohacení, kromě jiného se dovolávala § 742 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a měla za to, že žalovaná částka se stala součástí společného jmění manželů a že by ji bylo možné nanejvýše vypořádat v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů po rozvodu. 3. Provedeným dokazováním s přihlédnutím k tomu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, bylo zjištěno následující: 4. U jednání dne 4. 5. 2021 účastníci shodně tvrdili, že manželství mezi nimi bylo uzavřeno dne 12. 10. 2013, že žalobce ze svých výlučných prostředků na účtu č. [bankovní účet] zaslal na účet žalované č. [bankovní účet] dne 18. 1. 2014 částku 100 000 Kč a že žalobce ze svých výlučných prostředků na účtu č. [bankovní účet] zaslal na účet žalované č. [bankovní účet] dne 18. 1. 2014 částku 400 000 Kč. Neshodli se však na důvodech těchto převodů. 5. Dne 18. 1. 2014 byla na účet žalované č. [bankovní účet] uložena částka 100 000 Kč z účtu žalobce č. [bankovní účet], oba vedené u společnosti mBank S.A., organizační složka, s poznámkou„ MARTON“. Vzápětí došlo k jejímu přesunu na další účet žalované č. [bankovní účet], kam byla částka zaevidována ještě tentýž den. Šlo o účet, jenž byl zřízen dne 15. 1. 2014 a částka 100 000 Kč byla jeho první položkou. V době od 19. 1. 2014 do 8. 1. 2015 na něm nebyly prováděny žádné platební operace s výjimkou připisování úroků a odečítání daně z úroku. Toto bylo zjištěno z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2014 do 31. 3. 2014 a z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2014 do 31. 5. 2021. 6. Zprávou ze dne 13. 5. 2021 společnost Raiffeisen stavební spořitelna a.s. sdělila, že žalovaná měla u nich v rozmezí od 1. 1. 2014 do 31. 3. 2021 veden pouze jediný úvěr na základě smlouvy o stavebním spoření [číslo] smlouvy o úvěru [číslo]. Úvěr byl ke dni 18. 7. 2014 doplacen z nově poskytnutého úvěru a následně ukončen, což odpovídá i shodnému tvrzení účastníků u jednání dne 4. 5. 2021. Na výpisu z úvěrového účtu [číslo] za období od 1. 1. 2014 do 31. 3. 2014 bylo uvedeno, že ke každému 21. v měsíci byla na účet zaevidována platba ve výši 3 200 Kč z účtu [číslo] [bankovní účet]. 7. Žalobce tvrdil, že částka 100 000 Kč byla žalované poskytnuta na základě ústní dohody o zápůjčce za účelem úhrady mimořádné splátky u společnosti Raiffeisen stavební spořitelna a.s. Soud shledal jeho verzi za vyvrácenou, a sice z důvodu, že zaslání částky na účet žalované nebylo doprovázeno věcnou identifikací a že nebyla použita k deklarovanému účelu, když do doby splacení úvěrového závazku ležela na účtu č. [bankovní účet]. Nejeví se věrohodným, že by žalovaná lstivě vylákala ze žalobce částku 100 000 Kč, již si měla ponechat, pod záminkou částečného uhrazení svého výhradního závazku, a to zvláště za situace, kdy účastníci byli teprve tři měsíce v manželství a žalobce u jednání dne 8. 10. 2021 uvedl, že mezi účastníky jako tehdejšími manžely panovala důvěra, plánovali společnou budoucnost a manželství v té době nesměřovalo k rozvodu. Manželství účastníků mělo být rozvedeno až v roce 2017, což je patrné nejenom z vyjádření účastníků, ale též z toho, kdy účastníci začali jednat o vypořádání společného jmění, jak se podává z emailové komunikace od 15. 9. 2017 do 21. 9. 2017, a kdy byla v tomto ohledu podána žaloba na soud (10. 9. 2020). Nelze ani přehlédnout, že účet č. [bankovní účet] byl zřízen nedlouho předtím (3 dny), než byla žalované poskytnuta částka 100 000 Kč a tato suma byla jeho první platební transakcí, žádná jiná v dohledné době nenásledovala. Lze se proto domnívat, že žalovaná počítala s tím, že si peníze od žalobce na tento účet převede ještě předtím, než jí byly skutečny poskytnuty. Jestliže by soud přistoupil na verzi žalobce, znamenalo by to, že žalovaná by své jednání důkladně a pečlivě plánovala předem. Toto lze považovat s ohledem na již vylíčené za vysoce nepravděpodobné. Emailová komunikace mezi účastníky od 15. 9. do 21. 9. 2017, prostřednictvím níž žalobce sdělil své představy na vypořádání společného jmění, do nichž zahrnul i vrácení částky 100 000 Kč, nemohla na názoru soudu nic změnit, protože se mezi účastníky komunikovalo v době po rozvodu manželství, kdy většinou každý z bývalých manželů se snaží při vyjednávání o uzavření dohody o vypořádání společného jmění vytěžit co nejvíce. Bez reakce žalované nelze ani tuto komunikaci vnímat jako kompletní. Provedení účastnického výslechu žalobce nebylo za těchto okolností nutné. 8. Třebaže je zřejmé, že finanční převod nebyl proveden bezúčelně, soudu se konkrétní důvod zjistit nepodařilo. Žalovaná tvrdila, že částku 500 000 Kč, zahrnující i částku 100 000 Kč, brala za formu kompenzace jí dříve vynaložených nákladů při společném soužití a příspěvek na náklady budoucí. Ke své verzi však nenabídla žádné důkazy, i když byla u jednání dne 4. 5. 2021 poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Přestože je u poučení uvedena toliko částka 400 000 Kč, je evidentní, že se vztahovalo i na zbývající část, a to z důvodu, že žalovaná s jinou obranou ve skutkové rovině neoperovala. Do uplynutí koncentrační lhůty, jež byla žalované k žádosti jejího bývalého zástupce pro vážnou nemoc prodloužena usnesením č. j. 5 C 35/2021-46 ze dne 4. 6. 2021, nebyly žádné důkazy navrženy. Stávající zástupce žalované nepožádal z objektivních důvodů na straně jeho předchůdce o prominutí zmeškání lhůty či její prodloužení. Žalobce navrhoval důkazy k případnému vyvrácení verze žalované. K nim se žalovaná nepřipojila. Důkazní břemeno tížilo žalovanou, ale jelikož ta byla pasivní, nebyl důvod provádět důkazy navržené žalobcem. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná se u jednání dne 4. 5. 2021 připojila k tomu, aby byl žalobce vyslechnut. Protože se jedná pouze o podpůrný důkaz, k jehož realizaci se přistupuje teprve tehdy, nelze-li dokazovanou skutečnost prokázat jinak, přičemž žalovaná nic v tomto směru netvrdila, nebyl uskutečněn. 9. Dne 20. 1. 2014 byla na spořicí účet žalované č. [bankovní účet], vedený u společnosti A Bank a.s., uložena částka 400 000 Kč z účtu žalobce č. [bankovní účet] bez transakční poznámky. Toto bylo zjištěno z výpisu ze spořicího účtu za období od 1. 1. 2014 do 11. 9. 2017. 10. Žalobce tvrdil, že částka 400 000 Kč byla žalované zaslána na spořicí účet na základě ústní dohody do jakési přechodné správy za účelem jejich zhodnocování bez možnosti s ní disponovat. Tato verze je podporována tím, že peníze byly vskutku zaslány na spořicí účet žalované. K jejímu zeslabování dochází naopak z důvodu, že převod byl proveden bez věcného popisu, že žalobci nic nebránilo, aby si zřídil vlastní spořicí účet, když s tím není spojena příliš náročná administrativní činnost, jak upozornila žalovaná, a že jeho předchozí skutková tvrzení byla zhodnocena jako tendenční. To, co bylo uved