106 C 16/2021-50 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 510 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 623,99 Kč, jak plyne z přiložené specifikace tohoto výpočtu (v žalobním petitu uvedenou částku 624,01 Kč proto soud považuje pouze za administrativní nesrovnalost), a to z titulu nezaplacených televizních poplatků za měsíce červenec 2018 až srpen 2020 včetně, vždy ve výši 135 Kč měsíčně s tím, že každý poplatek byl splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 2. Žalovaný ve věci uvedl, že od roku 2015 střídá ubytovny a jiné bydlení. Je vedený na [anonymizována dvě slova] [obec], což není bydliště. 3. Žalobkyně v replice ze dne [datum] namítla, že poplatková povinnost je ze zákona založena a vázána na vlastnictví televizního přijímače, nikoliv k určité adrese pobytu poplatníka s tím, že poplatková povinnost trvá až do okamžiku, kdy poplatník provede příslušnou změnu v evidenci ČT, resp. do odhlášení se z evidence. 4. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalobkyně a právního zástupce žalobkyně. 5. Žalovaný uvedl, že žalobu považuje za nesmyslnou, od roku 2016 je bez domova, neví, za co má platit. Není mu známo, že by se z evidence poplatníků odhlásil. Na adrese [se nezdržuje od roku 2016]. 6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný byl zařazen do evidence plátců televizního poplatku od října 1982. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky za měsíce červenec 2018 až srpen 2020 včetně, a to ve výši 135 Kč za každý kalendářní měsíc. Dopisem ze dne 26.11.2020 zasílaným na adresu [adresa]. 7. Příslušná právní úprava je obsažena v zákonu č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zák.). Podle § 3 odst. 2 zák. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže televizní přijímač drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá jiná fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zák. činí výše televizního poplatku 135 Kč měsíčně. Podle § 7 odst. 2 věta prvá zák. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 8 odst. 8 písm. a) zák. z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona. Podle § 8 odst. 6 zák. poplatník je povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v odstavcích 3 až 5 do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. Podle § 10 zák. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 8. V daném případě je žalovaný poplatníkem televizních poplatků a je povinen hradit poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný porušil tuto svoji povinnost tím, že ve shora uvedených měsících televizní poplatky nezaplatil, když se řádně neodhlásil z evidence poplatníků dle shora citovaného § 8 odst. 8 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb., ani žalobkyni neoznámil změny dle § 8 odst. 6 zákona č. 348/2005 Sb., přičemž žalobkyně z tohoto důvodu nemohla žalovaného urgovat na aktuální adrese jeho pobytu. 9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně v řízení prokázala tvrzení obsažená v žalobě a žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by se z evidence poplatníků televizních poplatků řádně odhlásil, soud žalobě jako oprávněné vyhověl. 10. V případě neuhrazení peněžitého splatného závazku má věřitel právo na úroky z prodlení podle § 1970 o.z., a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené vládním nařízením, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení v zákonné výši z jednotlivých dlužných poplatků ke dni podání žaloby v částce 623,99 Kč, přičemž současně doložila, jak k vyčíslené částce dospěla. Soud shledal i tento nárok žalobkyně jako oprávněný. 11. Ve věci úspěšná žalobkyně má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. proti žalované, která ve věci úspěch neměla, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. 12. Z předložených důkazů plyne, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění a proto soud žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. Při úvaze o účelnosti vynaložených nákladů soudního řízení však soud přihlédl především k judikatuře Ústavního soudu ČR, a to zejména k nálezu ze dne 24. 7. 2013 ve věci sp.zn. I. ÚS 3344/12, v němž dovodil, že ačkoliv činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci, těší se na poli svého působení výsadnímu postavení (k čemuž má státem vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to taktéž ve vztahu k účelnosti vynaložených nákladů soudního řízení. Ve světle uvedeného rozhodnutí je nutno dle názoru soudu pak přihlédnout k již ustálené judikatuře Ústavního soudu ČR (např. rozhodnutí sp.zn. II. ÚS 2984/09, sp.zn. II. ÚS 376/12), který vyslovil, že účelnost vynaložení nákladů je vždy nutno důsledněji posoudit v případě, kdy je vítěznou stranou stát či jeho organizační složka, neboť u těchto subjektů lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, bez toho aniž by musely využívat právní pomoci advokátů. S ohledem na shora uvedené a taktéž s ohledem na nenáročnost vypracování podávaných žalob, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, a základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami, soud dospěl k závěru, že se žalobkyně nachází v takovém postavení, kdy není zcela nezbytné a účelné hájit svá porušená či ohrožená práva prostřednictvím advokátních služeb. Soud tedy v daném případě neshledal, že žalobkyní vynaložené náklady na zastupování advokátem byly vydány důvodně a proto tyto žalobkyni nepřiznal. V takovém případě soud postupoval podle § 151 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, podle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř., a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, kterým je vyhláška č. 254/2015 Sb., ve znění účinném od 6. 10. 2015. Na projednávanou věc dopadá ustanovení § 2 odst. 1 této vyhlášky, podle kterého při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně 100 Kč za každý úkon. 13. Náhrada žalobkyní účelně vynaložených nákladů řízení je tedy tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a režijním paušálem za tři úkony dle § 1 odst. 3 citované vyhlášky, spočívající v zaslání výzvy k plnění, podání žaloby a sepisu repliky vždy po 100 Kč, tj. celkem 1 300 Kč. 14. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 15. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 16. Rozsudek byl odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř.