13 C 122/2021-17 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 945 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 89,41 Kč z titulu nezaplacených televizních poplatků za měsíce červen 2020 až prosinec 2020, vždy ve výši 135 Kč měsíčně s tím, že každý poplatek byl splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení zcela nečinný. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný vyjádřil souhlas na základě výzvy soudu svým postojem. 3. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný je na základě přihlášky televizního poplatníka ze srpna 2009 poplatníkem televizních poplatků. Pro nezaplacení televizních poplatků za měsíce červen – prosinec 2020, a to ve výši 135 Kč za každý kalendářní měsíc, žalobkyně vyzývala žalovaného k jejich úhradě dopisy ze dne 8. 3. 2021, uloženému k vyzvednutí na poště dne 11. 3. 2021 a ze dne 24. 5. 2021, doručenému žalovanému do vlastních rukou dne 18. 5. 2021. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zák.). Podle § 3 odst. 2 zák. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže televizní přijímač drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá jiná fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zák. činí výše televizního poplatku 135 Kč měsíčně. Podle § 7 odst. 2 věta prvá zák. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 zák. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. V daném případě je žalovaný poplatníkem televizních poplatků a je povinen hradit poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný porušil tuto svoji povinnost tím, že ve shora uvedených měsících televizní poplatky nezaplatil. Soud proto žalobě jako oprávněné vyhověl. 6. V případě neuhrazení peněžitého závazku splatného po 1. 1. 2014 má věřitel právo na úroky z prodlení podle ust. § 1970 o.z., a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené vládním nařízením, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší za období od 1. 1. 2014 do budoucna úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení v zákonné výši z jednotlivých dlužných poplatků ke dni podání žaloby v částce 89,41 Kč, přičemž současně doložila, jak k vyčíslené částce dospěla. Soud shledal tento nárok žalobkyně v uplatněné výši jako oprávněný. 7. Ve věci úspěšný účastník má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. 8. Při úvaze o účelnosti vynaložených nákladů soudního řízení soud přihlédl především k judikatuře Ústavního soudu ČR, a to především jeho nálezu ze dne 24. 7. 2013 ve věci I. ÚS 3344/12, v němž dovodil, že ačkoliv činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci, těší se na poli svého působení výsadnímu postavení (k čemuž má státem vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to taktéž ve vztahu k účelnosti vynaložených nákladů soudního řízení. Ve světle uvedeného rozhodnutí je nutno dle názoru soudu pak přihlédnout k již ustálené judikatuře Ústavního soudu ČR (např. rozhodnutí č. II. ÚS 2984/09, č. II. ÚS 376/12), který vyslovil, že účelnost vynaložení nákladů je vždy nutno důsledněji posoudit v případě, kdy je vítěznou stranou stát či jeho organizační složka, neboť u těchto subjektů lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, bez toho, aniž by musely využívat právní pomoci advokátů. S ohledem na shora uvedené a taktéž s ohledem na nenáročnost vypracování žalob, kdy se jedná v naprosté většině o bagatelní spory a jednotlivé žaloby se odlišují de facto toliko osobními a číselnými údaji, soud dospěl k závěru, že se žalobkyně nachází v takovém postavení, kdy není zcela nezbytné a účelné hájit svá porušená či ohrožená práva prostřednictvím advokátních služeb. Soud tedy v daném případě neshledal, že žalobkyní vynaložené náklady na zastupování advokátem byly vydány důvodně a proto tyto žalobkyni nepřiznal. V takovém případě však dopadá na žalobkyni znění § 151 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, podle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. 9. Tímto zvláštním právním předpisem je vyhl. č. 254/2015 Sb. ve znění účinném od 6. 10. 2015. Na projednávanou věc pak dopadá její § 2 odst. 1, dle kterého při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně 100 Kč za každý úkon. 10. Náhrada žalobkyní účelně vynaložených nákladů řízení je tedy tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a režijním paušálem za dva úkony dle § 1 odst. 3 vyhl., spočívající v zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby po 100 Kč, tj. celkem 600 Kč. 11. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 12. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 13. Rozsudek byl odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř.