19 C 552/2021-26 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 65 784 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou uzavřel se žalovanou právní předchůdce – předchozí věřitel [právnická osoba] sídlem [anonymizována dvě slova] (banka). Pohledávka byla dne 27.1.2020 postoupena na žalobce, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 23.6.2021. [Anonymizovaný odstavec.] Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení ze smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, standardní informace o spotřebitelském úvěru, platební informace, [anonymizována dvě slova], lístku a předžalobní výzvy. Právní předchůdce (banka) žalobce uzavřel se žalovanou dne 9.5.2018 smlouvu o revolvingovém úvěru s určeným limitem 80 000 Kč a úrokovou sazbou lichvářských 126% ročně z jistiny. Úvěr měl být splacen do 11.5.2021. Odesláním žádosti o úvěr žalovaný na stránkách [webová adresa] potvrdil, že se seznámil se Smluvními podmínkami, jejich přílohami a s informacemi v nich uvedených ve smyslu § 5 a 6 zákona o spotřebitelském úvěru, které tvoří nedílnou součást těchto Podmínek a jsou k dispozici na Internetových stránkách, a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. V této žádosti žalovaný rovněž uvedl údaje o svém rodném čísle, čísle dokladu totožnosti a čísle svého bankovního účtu. Žalovaný se zavázal hradit čerpanou jistinu v minimálních splátkách 11% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání 1 000 Kč, dle toho která z těchto částek je vyšší. Žalovaný úvěr čerpal a po zohlednění jejich plateb podle návrhu žalobce mu dluží částku 65 784 Kč. Protože žalovaný smluvní povinnosti neplnil, došlo k zesplatnění úvěru přímo ze smlouvy k 11.5.2021. Struktura pohledávky dle tvrzení žalobce vyplývá z předložené platební informace ze dne 11.5.2021, kdy čerpaný zůstatek po poslední platbě činí 50 000 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů na vymáhání 250 Kč a úroky za celé období 15 534 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána v základu nároku (čerpaná jistina, účelně vynaložené náklady) po právu. Soud nemohl však žalobě vyhovět v rozsahu uplatněného smluvního úroku ve výši 126% p.a., který je v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst.3, § 3 odst.1, § 6 odst.1, § 7 odst.1 o.z.) Dobré mravy jsou dlouhodobě chápány judikaturou Nejvyššího soudu jako korektiv v platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu přímo neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. Dobré mravy mají původ v jiných systémech než je právo, zejména v morálce či v sociálních normách, a mají povahu hodnot, jejichž porušení nelze přiznat právní ochranu. Institut dobrých mravů slouží jako nástroj ke korekci nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti vyplývající z konkrétních okolností daného případu. Za rozhodující okamžik pro zkoumání rozporu s dobrými mravy je pak třeba považovat okamžik, kdy k právnímu jednání došlo; tj. v daném případě jde o okamžik uzavření úvěrové smlouvy. Soud má podle § 577 o.z. možnost, je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, rozsah změnit tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Podle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. V daném případě soud má zato, že žalovaný nebyl schopen zmíněnou neplatnost rozpoznat a pokud by toho schopen byl, zřejmě by posuzovaný kontrakt neuzavřel. Ujednání o výši obchodního úroku (čl.II bod 2 úvěrové smlouvy) tak posoudil jako neplatné a obchodní úrok žalobci nepřiznal. Úrok z prodlení z čerpané jistiny, účelně vynaložených nákladů a poplatků byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 76 % a neúspěch z 24% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 52% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 2 632 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. z částky 51 169,35 Kč za dva úkony po 3 740 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 15 035 Kč a žalobce má nárok na náhradu 52% takto vyčíslených nákladů, což činí 7 819 Kč, které je povinen žalovaný žalobci nahradit.