19 C 66/2022-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovanou právní předchůdce žalobce [právnická osoba] na základě elektronické žádosti. Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021 s účinností k témuž dni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 27.7.2021. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků. Žalobce se z něho omluvil, žalovaná se nedostavila bez omluvy a ve věci se nevyjádřila. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem úvěrové smlouvy ze dne 30.1.2020, standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, doklad o poskytnutí úvěru, Obchodních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávky, poštovního archu, 3x upomínek, předžalobní upomínky. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem dne 16.1.2020 úvěrovou smlouvu s výší úvěru 2 000 Kč a souhlasila s jeho OP. Splatnost byla stanovena na den 14.2.2020. Žalovaná na svůj závazek toho dne ani později ničeho neuhradila. Smluvní strany si dohodly, že žalovaná v případě prodlení s vrácením zápůjčky povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Žalovaná částka se skládá jistiny 2 000 Kč, poplatku za úvěr 2 136,40 Kč, smluvního úroku za poskytnutí úvěru 1 069,59 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč, nákladů na vymožení pohledávky 392 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 253,70 Kč a smluvní pokuty 1 000 Kč za období po zesplatnění resp. po splatnosti dluhu od 15.2.2020 do 13.10.2021. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku vyhověl. Obchodní úrok byl žalobci přiznán jako kapitalizovaný podle §§ 2395 o.z. a § 1802 o.z. ve výši 1 069,59 Kč. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dluhu na žalobce, částečně byl tento úrok z prodlení kapitalizován ve výši 253,70 Kč. Především soud nemohl žalobci přiznat požadovaný poplatek za poskytnutí úvěru. Výše tohoto poplatku není ničím zdůvodněna, přesahuje úvěrovanou jistinu a není vyloučeno, že se jedná o další skrytý úrok Takové ujednání je nepochybně v rozporu s dobrými mravy, jak má na mysli občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Podle § 2 odst.3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 3 odst. l soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Podle § 6 odst.1 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst.2 cit. ust. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 7 se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Dobré mravy jsou dlouhodobě chápány judikaturou Nejvyššího soudu jako korektiv v platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu přímo neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. Dobré mravy mají původ v jiných systémech než je právo, zejména v morálce či v sociálních normách, a mají povahu hodnot, jejichž porušení nelze přiznat právní ochranu. Institut dobrých mravů slouží jako nástroj ke korekci nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti vyplývající z konkrétních okolností daného případu. Za rozhodující okamžik pro zkoumání rozporu s dobrými mravy je pak třeba považovat okamžik, kdy k právnímu jednání došlo; tj. v daném případě jde o okamžik uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. V daném případě soud má zato, že žalovaná nebyla schopna zmíněnou neplatnost rozpoznat a pokud by toho schopna byla, by posuzovaný kontrakt neuzavřela. Ujednání o výši celkového poplatku za úvěr soud posoudil jako neplatné a žalobu do částky poplatku za uzavření úvěrové smlouvy ve výši 2 136,40 Kč zamítl. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč soud nemohl žalobci přiznat, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění. Je totiž nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou za extrémně dlouhou dobu po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto v této části byla žaloba zamítnuta. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. nákladů spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak opakovaně uvádí žalobce v návrhu, proto i této části nároku byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 62 % a neúspěch z 38% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 24% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 1 368 Kč a žalobce má nárok na náhradu 24 % takto vyčíslených nákladů, což činí 329 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit.