19 C 97/2022-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 28 646 Kč s přísl., která představuje dluh z úvěrové smlouvy, kterou uzavřel se žalovanou právní předchůdce žalobce [právnická osoba] na základě žádosti žalovaného. Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 5.8.2021. Jednání proběhlo v nepřítomnosti žalované, u které měl soud vykázáno fikcí, žalovaná se k jednání nedostavila a ve věci se nevyjádřila. Z návrhu na zahájení řízení a z listinných důkazů předložených žalobcem zejména žádosti žalovaného o úvěr, úvěrové smlouvy, standardních informací o úvěru, předžalobní výzvy a podacího archu je zřejmé, že mezi účastníky došlo k uzavření úvěrové smlouvy dne 17.1.2019. Podle této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 22 000 Kč, kterou převzala při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit za to žalobci resp. jeho právnímu předchůdci částku 40 894 Kč, tj. vedle půjčené jistiny, úrok ve výši 2 118 Kč, poplatek za sjednání úvěru 10 780 Kč, administrativní poplatek 2 036 Kč a odměnu za inkaso splátek v hotovosti 3 960 Kč. Její povinností bylo splatit úvěr v 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, celý úvěr byl splatný 17.3.2020. Žalovaná však řádně splátky nesplácel a uhradil pouze 7 splátek v částce 20 296 Kč Smluvní pokuta činila 0,1% denně z dlužné částky. Ke dni postoupení celkový dluh činil 31 212,29 Kč, avšak žalobce požaduje pouze nesplacené části jistiny 9 513,44 Kč, kapitalizovaného úroku 8 821,12 Kč (zahrnuje 4 450,90 Kč poplatku za úvěr, nákladů na vyhodnocení úvěru 844,11 Kč, inkasního poplatku 1 635,03 Kč a smluvního úroku po splatnosti 1 446,56 Kč). Dále žalobce požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 964,38 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 256 Kč a smluvní pokutu po splatnosti 3 519,97 Kč (po splatnosti od 6.6.2020 do 10.6.2021). Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouvy o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku vyhověl. Částku zaplacenou žalovanou 20 296 Kč tak započetl na celou dlužnou jistinu 9 513,44 Kč, smluvní úrok 1925 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1859 Kč, náklady na inkaso splátek v hotovosti 3600 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 964,38 Kč. Zbývající částku 2 434,18 Kč soud započetl na poplatek za poskytnutí úvěru, z něhož tak zbývá jako povinnost žalované uhradit 7 365,82 Kč Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle §§ 2395 a násl o.z. a dle § 1802 jako smluvní a úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku uplatněného nároku byla žaloba zamítnuta. Soud nemohl však žalobě vyhovět v rozsahu celého uplatněného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800, který je v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst.3, § 3 odst.1, § 6 odst.1, § 7 odst.1 o.z.). Dobré mravy jsou dlouhodobě chápány judikaturou Nejvyššího soudu jako korektiv v platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu přímo neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. Dobré mravy mají původ v jiných systémech než je právo, zejména v morálce či v sociálních normách, a mají povahu hodnot, jejichž porušení nelze přiznat právní ochranu. Institut dobrých mravů slouží jako nástroj ke korekci nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti vyplývající z konkrétních okolností daného případu. Za rozhodující okamžik pro zkoumání rozporu s dobrými mravy je pak třeba považovat okamžik, kdy k právnímu jednání došlo; tj. v daném případě jde o okamžik uzavření úvěrové smlouvy. Soud má podle § 577 o.z. možnost, je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změnit tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Podle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. V daném případě soud má zato, že žalovaná nebyla schopna zmíněnou neplatnost rozpoznat a pokud by toho schopna byla, by posuzovaný kontrakt neuzavřela. Ujednání o výši poplatku za poskytnutí úvěru 9 800 Kč tak posoudil jako neplatné a obchodní úrok žalobci nepřiznal. Úrok z prodlení z čerpané jistiny byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Soud nemohl žalobci přiznat smluvní pokutu za dobu po splatnosti od 6.6. do 10.6.2021 ve výši 3 519,97 Kč, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto v této části byla žaloba zamítnuta. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu údajných nákladů spojených s uplatněním pohledávky 256 Kč, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak opakovaně uvádí žalobce v návrhu, proto i této části nároku byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 96 % a neúspěch ze 4% a soud posoudil tuto otázku dle § 142, odst. 3 o.s.ř. a má zato, že žalobce měl neúspěch pouze v nepatrné části, proto mu přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 800 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 150 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 2 071 Kč