6 C 133/2022-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 19.7.2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 945 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 65,52 Kč z titulu nezaplacených televizních poplatků za měsíce duben 2021, červenec 2021, srpen 2021, listopad 2021, prosinec 2021, leden 2022 a únor 2022, vždy ve výši 135 Kč měsíčně s tím, že každý poplatek byl splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Dále žalobkyně uplatnila nárok na částku 63 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaný zůstal po dobu soudního řízení zcela nečinný. 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný byl zařazen do evidence plátců televizního poplatku od ledna 2017. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky za měsíce duben 2021, červenec 2021, srpen 2021, listopad 2021, prosinec 2021, leden 2022 a únor 2022, a to ve výši 135 Kč za každý kalendářní měsíc. Dopisem ze dne 28.3.2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných televizních poplatků. 4. Příslušná právní úprava je obsažena v zákonu č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zák.). Podle § 3 odst. 2 zák. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže televizní přijímač drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá jiná fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zák. činí výše televizního poplatku 135 Kč měsíčně. Podle § 7 odst. 2 věta prvá zák. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 zák. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. V daném případě je žalovaný poplatníkem televizních poplatků a je povinen hradit poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný porušil tuto svoji povinnost tím, že ve shora uvedených měsících televizní poplatky nezaplatil. Soud proto žalobě z tohoto důvodu jako oprávněné v této části vyhověl. 6. V případě neuhrazení peněžitého splatného závazku má věřitel právo na úroky z prodlení podle § 1970 o.z., a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené vládním nařízením, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení v zákonné výši z jednotlivých dlužných poplatků ke dni podání žaloby v částce 65,52 Kč, přičemž současně doložila, jak k vyčíslené částce dospěla. Soud shledal tento nárok žalobkyně v uplatněné výši jako oprávněný. 7. Pokud se jedná o nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, soud nepokládá nárok za důvodný a jako takový jej zamítl. Z návrhu není patrné, jakým způsobem žalobkyně k částce 63 Kč dospěla, jaké konkrétní náklady a v jaké výši tento nárok tvoří. Pakliže žalobkyně odkázala na [anonymizováno 7 slov] [datum] uzavřenou mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] uloženou v registru smluv, nelze takovýmto odkazem nahrazovat chybějící skutková tvrzení. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti je třeba doplnit. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, kdy částečný procesní neúspěch žalobkyně se týká pouze nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zatímco pokud jde o vymáhanou jistinu a úrok z prodlení byla žalobkyně zcela úspěšná. 9. Z předložených důkazů plyne, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění a proto soud žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. Při úvaze o účelnosti vynaložených nákladů soudního řízení však soud přihlédl především k judikatuře Ústavního soudu ČR, a to zejména k nálezu ze dne 24. 7. 2013 ve věci sp.zn. I. ÚS 3344/12, v němž dovodil, že ačkoliv činnost [anonymizováno] jistě není výkonem veřejné moci, těší se na poli svého působení výsadnímu postavení (k čemuž má státem vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to taktéž ve vztahu k účelnosti vynaložených nákladů soudního řízení. Ve světle uvedeného rozhodnutí je nutno dle názoru soudu pak přihlédnout k již ustálené judikatuře Ústavního soudu ČR (např. rozhodnutí sp.zn. II. ÚS 2984/09, sp.zn. II. ÚS 376/12), který vyslovil, že účelnost vynaložení nákladů je vždy nutno důsledněji posoudit v případě, kdy je vítěznou stranou stát či jeho organizační složka, neboť u těchto subjektů lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, bez toho aniž by musely využívat právní pomoci advokátů. S ohledem na shora uvedené a taktéž s ohledem na nenáročnost vypracování podávaných žalob, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, a základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami, soud dospěl k závěru, že se žalobkyně nachází v takovém postavení, kdy není zcela nezbytné a účelné hájit svá porušená či ohrožená práva prostřednictvím advokátních služeb. Soud tedy v daném případě neshledal, že žalobkyní vynaložené náklady na zastupování advokátem byly vydány důvodně a proto tyto žalobkyni nepřiznal. V takovém případě soud postupoval podle § 151 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, podle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř., a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, kterým je vyhláška č. 254/2015 Sb., ve znění účinném od 6. 10. 2015. Na projednávanou věc dopadá ustanovení § 2 odst. 1 této vyhlášky, podle kterého při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně 100 Kč za každý úkon. 10. Náhrada žalobkyní účelně vynaložených nákladů řízení je tedy tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a režijním paušálem za dva úkony dle § 1 odst. 3 citované vyhlášky, spočívající v zaslání výzvy k plnění a podání žaloby vždy po 100 Kč, tj. celkem 600 Kč. 11. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 12. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 13. Rozsudek byl odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř.